znám pár takových...

Další šílenost bez příspěvku Múzy. Ten Vzkaz asi nečetla... Inspirováno tímhle: http://www.youtube.com/watch?v=Z6KKlRzvmZ0

Hodina biologie. Jak inspirující. Díky za komenty. :)

Není třeba se urážet, určitě existují i básnící krásní a pořádkumilovní, ba pedantičtí, ačkoliv o tom dost pochybuji, bude jich jako šafránu:) Básnířky jsou naopak krásné všechny, to dá rozum:)

sami

Nevím.

Pocitovka...

..tak trošku v rozporu.. Dosti jsem toho zavrhla, změnila, našla. Snad i bloky a fobie. Ale vždycky buď věrný sobě, z čehož pak jasně jak den z noci plyne,že nikoho sám nezradíš..

..někdy to není tak jak to vypadá..

***

Včera večer se mi nějak jako člověk nechtělo spát, tak jsem popadla bloček, přisponkovala mini baterku a psala v posteli. Začala jsem psát na začátek jednu věc, kterou jsem měla dodělat, a při ní mě napadla ta skvělá idea na pár poetických řádků. Dopsala jsem hlavní práci a vrhla se na realizaci osvícené myšlenky. Sama jsem nevěděla, jak budu psát či tak, jelikož už několik týdnů jsem nedopsala ani jednu báseň, která zůstala v jiném notesu rozepsaná jako všechny díla, vzpomínky v paměti. Kreslila jsem písmenka po písmenku v mém typickém stylu psaní, gumovala, při deletování těch vybledlých slov jsem se náhle cítila zvláštním způsobem tak šťastně, euforicky. Téměř jsem zapoměla na všechen smutek, pesimismus a nostalgii kolem mě. Válela jsem se v posteli od žmolků vygumovaných barevných slov, dělala jsem to, co vždy zaměstnalo moje smysly a mohla jen tvořit a nepřemýšlet. Dosud, když jsem psala, nikdy jsem necítila takovej pocit. Bylo to krásné. Najít dokonalost takhle náhle. Snad nebyla anotace moc dlouhá, předem se kdyžtak omlouvám, pěkné počtení mé hříčky slov :)