srpnová...

(P.) pokračování předchozí ("Proč?") a i trochu s úsměvem.. však ztrácím "starou belu":-))

(I.N.) báseň je trošku staršího data (ale ne zase moc)... Věnováno tomu, který si ve virtuálním světě říká Sleeper, ale také všem těm, kteří nemohou - či nechtějí - přejít od slov k činům!

jsem prokletá??

*******

hořká miniatura

******

Co člověk skrývá, stejně jednou vypluje na povrch......

někdy to jde líp, někdy hůř, ale musí se jít dál!!!

Slunce v očích a slunce v duši snad, už napořád ... běžcem.

(P.) Napsáno asi před 14 dny, nyní už bez aktuálnosti, ale kdo ví, třeba obsah někoho osloví.....???

včera/dneska rozjezdem domů, po dloooouhém holčičím popovídání s vínem a několika drobnými momenty, kdy se mi pozastavilo srdce

stará věc, nové rány, tzv. REALITY STING ! no radši bych se zeptala, CO jsem vlastně čekala? (výkřik, chci křičet...na něho!)

Motto: Netřeba dlouhých slov, když srdce jímá žal, vzpomínek vrší rov všemu, cos miloval... Padl na mne nějaký smutek a pročítaje svá stará dílka, padl jsem na tohle. Sice je situováno na konec léta, ale ty pocity beznaděje jsou úplně stejné...

jsou tři stádia lásky: a) touha po člověku a naděje; b) reálná blízkost dvou lidí; c) touha po člověku a beznaděj

jednou něco končí...a něco...končí, cítím to všude, nedokázala jsem se ubránit a nakonec přišlo zklamání, cítím se jako oklamaná malá holka, ale to asi každý, kdo miluje sám...(ještěže mám tuto zpovědnici, vaše oči a vaše empatie:)..děkuju