(Z.Z.) Bolest ticha

Všechno je zdání
a slova pouhý klam.
Teď ze svítání
černé mraky mám.

Neroním slzy,
ten okamžik mlčí,
tím více vše mrzí,
když sen v tichu hučí.

Nepopírám, že bolí,
jak tvůj nůž slova krájí,
pád do údolí..?
Hle! - Do ticha stájí…

Kde v šeru ještě stojí
můj oř, to mé hříbě,
na chvíli schovám si jen
čelo v jeho hřívě…

Hodně co učit se mám,
tomu konce není,
na tom nic nezmění
ani rozednění.

Jen marně teď hledám
pozitivní bod.
Možná, že něčeho konec,
je jiného zrod…?