nechám na vás...

Pro mne zatím dílko netypické ... Včera při cestě šalinou ...koukla jsem mimoděk z okna a uviděla to, co vidí mnozí, ale přesto děláme, že to neexistuje, že nás se to netýká ...lidi bez budoucnosti ...ztracené ...tak mě napadlo pár veršů...tady jsou ...cítím, že "lehkostí verše báseň nejiskří", přesto - zajímal by mne váš názor...

že bych línej byl? - kdo by uvěřil!

po dlouhé době

Lepší se smát než brečet.

Z doby, kdy den byl nocí a noc bez konce ... Dnes už místy probleskuje Slunce ... a budí se nový den ...díky ...

Efekt Janis znamená: rozhodování na základě hromadné hlouposti či iluze.

Pocity se mění jako při jízdě na horské dráze ...Kampak asi směřovaly tyto ...

Původně byla v deníku, ale na dobrou radu jsem ji dala sem. Trošku paranoidně zoufalá básnička a vlastnoručně spáchané foto...

Poměrně staré dílko, leč dnes opět aktuální

tentokrát ne

Už je tomu hezkých pár let, kdy jsem poprvé letmo nahlédl do jedné básnické sbírky ( měl jsem štěstí-byla moc krásná) a došlo mi, že ona neuchopitelná dáma, které říkáme poezie, mi nejspíš pořádně zkomplikuje život. Pohříchu můzy nejsou příliš rozhazovačné a těch okamžiků, kdy k vám skrze rozevláté záclony některá z nich vpluje, a políbí na ústa, je tak žalostně málo. " Podzimní " vlastně není básní v pravém slova smyslu. Je to hudební text a jako takový musel proplout všemi úskalími rytmu, dikce a rýmů a tudíž mu schází lehkost volných veršů, za což se vám všem omlouvám.

Dnes mne čísi báseň donutila zamyslet se nad tím, kolik věcí bereme jako samozřejmost, ač tak samozřejmé nejsou a vyžadují mnoho lásky i úsilí druhých lidí, nám třeba zcela neznámých! A tak, uprostřed zimy, s namazaným krajícem čerstvého voňavého chleba, se můj duch přenesl do času žní a já píšu pár veršů k oslavě toho, co se oprávněně nazývá "Boží dárek"!

......

jeden okamžik rozhodnutí.. fatální...

...v parku na lavičce, tam, co jsme sedali spolu... A tohle mě napadlo a ještě jsem to vyfotila:-)

...

tam někde uvnitř člověka - ten pocit nemám rád