...v parku na lavičce, tam, co jsme sedali spolu... A tohle mě napadlo a ještě jsem to vyfotila:-)
přidáno 20.05.2008
hodnoceno 6
čteno 1641(25)
posláno 0
Já jen tiše seděla
a viděla jsem vás
a kdesi v dáli slyšela
hluše smutný hlas

Ten hlas byl můj,
kdesi v dáli zněl
a prosil tě, nelituj,
že k tobě doletěl

Já jen tiše plakala
a slzy z mého hoře
jedna k druhé stékala
ve velké mrtvé moře


přidáno 21.01.2016 - 19:20
Moc hezká fotečka, dobře koresponduje s básní.
přidáno 23.05.2008 - 10:53
to místo vypadá krásně... mohla k němu být méňě smutná básnička :(
přidáno 21.05.2008 - 17:59
Zejména ta poslední sloka je velmi, velmi krásná. A fotka jakbysmet:-)
přidáno 21.05.2008 - 10:35
smekám, krásné veršování, fotka je úchvatná...stovka jak vyšitá.
přidáno 20.05.2008 - 21:38
Ach jo, holka moje... Vždyť víš. A doufám, že on nelituje, že k němu doletěl tvůj hlas... Protože jestli jo, tak je to hňup.
Krásný, skvěle dokreslený fotkou. Povedlo se ti to.
přidáno 20.05.2008 - 21:27
když se mně něco líbí - boduji, a tohle je kouzelný a skvěle dobarvený černobílou fotkou. Dokonale sladěný, lehonce posmutnělý, bez spouštění slz.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Já jen tiše seděla... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Kvůli tobě snad...
Předchozí dílo autora : Večer bez tebe

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming