Balada o ztracených ...

Hezký téma, málokdo o nich píše s takovou empatií.
Tohle je vydařená pasáž:
Svůj život vezou na kolečkách,
nebo přes rameno hozený,
brodí se v sněhu, taky v břečkách,
na nohách boty plátěný.

Bambulko mně osobně se tvoje báseň libí,kolikrát i takle jsem se cítil snad jsem to i zažil.Ale když člověk chce tak se dokáže i když ústy na zemi postavit na vlastní nohy.Nepíši to proto,že se ti má báseň líbila ale proto,že je to ze života.

Jj, je to tak ...na kdyby se nehraje, taky to říkávám ...nicméně ...bez tohoto slova by to snad ani v životě nešlo ... ;-)

.. je to dost komplikované vnímání jedné identické sociální skupiny.
fakta: vždy se mají kde probudit(nemyslím fatálně) vždy mají u sebe lahev, nebo ji mají záhy, hlad nemají ( podej rohlík a uvidíš!)
když je blbě je tu Naděje..
ale nyní je tu pro mě memento: jaký je to break point, který rozhodne se oddat všemu co je součástí bezdomovce? ( zima, špína, dny pěd sebou, ne kariera, ne kultura, ne rituály všedních lidí, svátky s rodnou...
... a co když jsou Bohu blíž, v obém! ...a co když je to všechno jinak?
jsem rád za to, že jsem jaký jsem a nepohrdám jimi, jen tomu nerozumím...

Krásně napsané ... ale bouhužel na Kdyby se nehraje

No, tomu se říká "zkušenost" ...to by mě nejspíš poněkud odradilo od dalších projevů sociálního cítění ...i když ...já si nemyslím, že jsou to lidé, kteří nikdy nedostali šanci ...alespoň někteří určitě ano...jenže buď nepřišla ve správný čas nebo jí prostě neuměli využít ...to ale platí podle mého názoru o lidech všeobecně ...kde by každý z nás byl, kdyby nabízenou šanci využil ...jenže na KDYBY se prostě NEHRAJE ...

Díky za vaše kommenty ... jsem ráda za vaši kritiku i za milá slova ... jako každý snad :-) asi jsem neplánovala dát to přečíst nějakému bezdomovci :-) A dneska mě překvapila kamarádka, která po přečtení těch veršů řekla, že jí první dvě sloky připadají, že jsou o dnešních teenagerech ...tak nevím ...na ty jsem fakt při psaní nemyslela :-)

Pěkně zpracované sociální téma. Já se s nimi občas bavím a zde jsou dva příklady z poslední doby. První je z Prahy. Určitě znáte časopis Nový prostor, není v něm nic hlubokomyslného ke čtení. Jedná se o časopis, kterým by si měli lidé v té největší nouzi vydělat, alespoň na nocleh a na jídlo. V metru se mi zželelo paní a šel jsem si ten časopis koupit. Stojí 40 korun a půlka je pro prodejce. Paní jsem podal dvě pětikoruny, desetikorunu a dvacku. "Ježiš marjá, takový drobný" zaskuhrala.
"Ale paní, vždyť jste v nouzi, a tohle zas tak drobný nejsou..."
"To nevadí, já si to někde proměním."
Samozřejmě mě to naštvalo, ta bába byla bohatší než já. Ještě si to bude proměňovat na papírovky.
Druhý je z Plzně. "Od revoluce nepracuju a jsem na to hrdej."
To mi zas povídal opilý bezdomovec na náměstí, když jsme vedle sebe močili na kostel.

Je to pěkně napsané jenom nevím jestli by z toho bezdomovci měli nějaký užitek.