Inspirace přišla po jednom rozhovoru s blízkou osobou;)...neodnaučíme se líbat, snít, milovat...ovšem...odnaučit se důvěřovat je někdy až moc snadné...asi čekám na druhou šanci...

Zatím nemá název...i když je velice osobní, i když pro mě hodně znamená ;) Po dlouhé době je to básnička o lásce, po dlouhé době jsem šťastná...je taková sváteční...stejně jako tohle období před Vánoci;)...děkuji ččč :-*

Ráda jezdím za tmy autobusem...;)ale nerada se loučím...je mi potom smutno...a všímám si nepodstatných maličkostí...i svých pocitů...*

...???

Každý by měl být věrný svému vlastnímu tempu...aneb: Vše má svůj správný čas!

(I.N.)dvojitá miniatura(?) ..bez souvislosti s žádnou předchozí básní.. zkrátka "na čistý list papíru"

Láska nebývá lékem na všechen žal...a příliš smutku zase zatemňuje oči...když se to ale dobře zkombinuje...vznikne slza...to abychom mohli prozřít...:)

Věnuji všem(včetně mě), které tu a tam bodne osten žárlivosti - i jako povzbuzení k tomu, že se nad tímto démonem dá zvítězit!!!

(I?a I?) hmm....

K vlastnímu odloučení došlo už někdy v červenci, ale až dnes "to" ze mě přešlo do veršů...

mé tajné přání (momentálně se netýká nikoho konkrétního)

(Zd.) Srdcový král

že by následek globálního oteplování??:-)

Věnováno...

...Trocha zvědavosti, trocha stýskání...určitě znáte- dlouhé prohlídky stropu a přemýšlení nad nesmrtelností chrousta;-D aneb...nechci vidět do vzdálené budoucnosti...chci žít přítomností...PS: a mít tě v srdci;-*...(další báseň do šuplíku...) ...věnováno...

ledové krápníky ve mě

Hodně osobní. Moc prosím o komentáře a jakékoli názory. / Kdyby někoho napadl trefný a jednoduchý název, byla bych vděčná. ;-)

nic nevzdávám...

stačilo se opřít...a cítit...buch buch....buch buch....*