Maják

Tuším, ty mě můžeš zachránit,
dnes vše jinak chápu,
před chapadly ochránit,
kolem nichž dál tápu…

Z bažiny touhy a klamu
Ve Tvém srdci vidím záři.
Ještě nevím čím se stanu
za pár listů v kalendáři.

Já mívala též to světlo,
ale to teď tone v tmách…
Možná proto tvé ke mně vzlétlo,
abych se rozpomněla po chvilkách

a pochopila, co je větší:
neon nebo hvězdy zář..
To, co si na světlo jen hraje
a strká mi sny pod polštář..

Děkuji ti, člověku milý,
za slov pár, o nichž nevíš snad,
díky ti za každou chvíli,
v níž přemýšlím,
co je to vlastně milovat…

Možná nikdy tě nespatřím…
Však, co bude?, co já vím..?
Přesto mé díky ti patří právem,
Jsi jak maják v moři dravém.


P.S. A tak, jak jeden drahý moudrý napsal v zlatě málem:
„V mariáši kluka přebiju nejlíp králem!“