Motto: Zapomínám na svou pýchu, báseň čísi mne zas k hříchu svádí, vlahý večer je, když tu píšu verše své! Co více tu k tomu říci? Jen jsem zvedl rukavici kýmsi mně tu hozenou! Odpovídám básní svou... Zas prsty moje hladily to krásné tělo Tvé, rty o polibky loudily a Láska měla pré! /Doufám, že jsem tímto dílkem dal pádnou odpověď těm, co si po mé předchozí básni myslí, že už si sháním provaz či číši jedu, případně hledám koleje, na které bych si lehl! Ještě zdaleka neumírám!;o)))

jednou jsme dole , jednou nahoře....

Démone Tempusi...! 25.1.2005

...jako tolikrát

Můj dlouholetý kamarád Vraťa,pán už trochu v letech,věčný srandista,má svůj oblíbený mok zvaný borovička. Tak jsem mu na tu jeho vášeň napsal takovou říkanku. Byl spokojený,a prý je částečně pravdivá..:-) Psal jsem to v první osobě ale není to i o mě,já mám rád dobré vínko..

jednou takhle. pred pul rokem.

původně jsem to chtěla dát mezi experiment..ale tahle kategorie je poněkud výstižnější...takže,skloňování podle mňouska:))

,-)

Berte to třeba jako sloupek jedné schizofrenní dušičky...

Jak upřímní dokážou být... Když jednou ztratím... Mám jistotu, že o Vánocích se o nich dovím... A pak... Pak rok zase nic... Je to inspirováno jednou smskou... Která vzbudila výčitky a smutek... Ale stejně... Jen veselé mohou být - přál vám snad někdo něco jiného? Ne...

Můj první :-D Ale opravdu....

..některé věci nelze vrátit nazpět,někdy zapomeneme říci tomu koho milujeme jak moc je nám blízký,někdy když jdeme osamoceni spát přehráváme si co bylo krásné a také to co mělo býti jinak,pak zbudou pouze básně a další jizva na už tak zjizveném srdci....

je to spíš o čekání, než přicházení

Čtyři podloubí a Svatý Mikuláš