Pro tuto chvíli jsem znal jen strach a prázdno. Byla ve mě černá díra, tak hluboká, že ani neměla dno. Zpočátku malinkatá, rozrostla se do obřích rozměrů. Neviděl jsem budoucnost, jen jsem doufal, že třeba nějaká bude.

Petunie Evansová byla vždy obyčejná dívka líšící se své rodině.Co se změní po přijetí záhadného dopisu?

jedna taková ze života felčar je pr mnoho lidí stále noční můrou :)

Druhá část

...jednou chci mít mimi, co bude mít tvoje oči.

tohle je... starý... a špatný... a já se stydím... ae... máš pravdu, měla bych to zkusit... aspoň trochu... děkuju. *

Zas trochu naivní. Podle jedné z nejoptimističtějších písniček, co znám. Promiňte :-)

Vstoupil jsem bez klepání do svého nitra a na toulkách krajinami svého srdce potkal jsem Tebe! Pocit nevýslovného štěstí prohřál svým slunečním jasem naše duše a my spolu nyní mlčky jdeme vstříc tomu, co se ještě nenarodilo!;o)))

napsal sem ji jen pro sebe, a z mého pohledu je to to nejlepší co sem kdy napsal a proto se o to s vámi podělím - ze sbírky " V kruhy vody haluze házím". Jako ke každé mé "básni " se i ktéhle váže jedna moc pěkná historka - a já vám ji nepovim : )

...antioutlocitná...

Třítaktní - zemřelá - docela

Takový ten prazvláštní pocit, po němž následuje sevření žaludku a nutnost zabroukat si hloupoučkou melodii... Dneska mě zcela čekaně přepadnul, a tak jsem si mimo jiné vybavila i to, co jsem napsala v loni v dubnu.

bojujeme a prohráváme .

Předešlé dva monology byly ukázkou vztahů věřících a ateistů na náboženských fórech. Není to tam úplným pravidlem,ale ani nějakou výjimkou,já za tím vším vidím vždycky lidské ego,které se snaží za každou cenu prosazovat své zabetonované představy, a nechce se snažit o porozumění,pochopení jak jsou věci opravdu.Ne jak to tvrdí Bůh Bible,nebo bůh hmoty,ale pokusit se porozumět sám. Napodobovat,opakovat,spoléhat se na nějaké autority je jednoduché,ale jít cestou sám,jako individualita v tomto,je mnohem těžší.