Sejde z očí, sejde z mysli

Kráčím po nebeské báni,
abych rozfoukala i ten nejposlednější mrak,
poslední z tisíců,
jenž krátí mi život až příliš
a je tu nádherně,
jste srdečně zváni,
chvíli však myslet si budete,
že klame vás zrak,
není to pohádka,
jen realita, kterou beru do rukou již.

Zpřetrhat vazby
a dívat se dopředu,
cítit novou chuť i vůni,
vědět, že tentokrát se stane zázrak,
sledovat svět z nejlepšího výhledu,
štěstí už nepůjde kolem
a neřekne uhni,
a smutek si konečně vysvlékne,
dlouho nošený černý frak.










Sejde z očí,
sejde z mysli,
já na nebe vkročím
a už si to nerozmyslím!