Jarda468: ty poslední řádky jsou takové výkřiky do tmy… něco jako nějaké volání o pomoc

Krásná, hezky do sebe splývá, ale každý poslední řádek sloky jako by mi tam vadil v tom rytmu... pokud to tedy nemá být záměr

Hele je dobře že si jí sem dala a žes ji napsala, je dobře se vypsat někdy smutně, jindy třeba vesele

Smuténkuješ.

Mari : nikdy není tak zle, aby nebylo hůře, říkavala moje babička. Bude líp ! Musíš věřit .

Opravdu milé

Hezká.

Probouzí v dávné minulosti zasuté vzpomínky. Toť slova starce... Líbí...

Povedená básnička.

Mari : také se mi líbí, tvé verše mají skutečně sílu dotknout se srdce, děkuji.

Asi bych kritizoval gramatické rýmy, ale ta repetice kterou zmiňuje puero to posouvá na jinou úroveň. Jinak téma všední, asi nejvíc básní vzniklo na podobné, ale zpracování velmi originální, takže za mne prima.

psát o svých starostech je mnohdy nejlepší řešení, jak se s nimi můžeš vypořádat. Vidět své vlastní myšlenky zformulované do textu i mě samotné dodávají pocit klidu. Básně tohoto typu se mě osobně líbí nejvíc. Tahle báseň je krásná, čiší z ní radost ale zároveň strašně moc smutku, donutí člověka zamyslet se.
Děkuji za ni

Hlavu vzhůru, s takovými starostmi ti brzy pomůže cestování v čase. Hlavně, že je básnička povedená. A tou repeticí posledních slov na začátku každého řádku, dokonce originální. Palec hore.

Tak v lazaretu poluce, to dává smysl. Asi na ni, ne na nich. Pokud to je autentický, je v tom nadhled.
S naivními rýmy...

top

Mari : líbí se mi.

gajda: no nějaká taková ta láska zatím je nebudu lhát

Slušné. V jistém ohledu kombajnovité, ano. Ale navzdory názvu tam cítím spíš než souznění přizpůsobení. Jednostranné přizpůsobení. Cítím to jen já?

Hezky jsi to napsala.

Máš pravdu, všichi jsme jen něčí hračky.