Taky bych zakomponovala přímo rozvaděč, jinak ty blesky opravdu vypadají metaforicky, Ziny...

První po dovysvětlení je hodně silné, je v něm podzimní nostalgie. Možná by se dalo uchopit jinak, postavit to na vlastním obraze zakomponovat rozvadeč a čtenáře by to lehčeji trklo.Pro mne hodně silné.

Gora: Darmošlap1960: chlapík seděl na zahrádce výletní restarace a koukal na elektrický rozvaděč pod větvemi žlutých lustů. Ten na dvířkách má červené blesky.
Stavební jeřáb, ano. Stojí na jedné noze v Čerčanech, kde jsem ho viděl stejně jako kdekoli jinde. Spíš se to podobá zenovým básním.

Ziny, souhlasím s Gorou, je-li listí přirovnáváno k červeným bleskům. To je metafora, i když velmi originální. Haiku je nejblíže třetí dílko, které je prosté, netřeba ani ohromujících přesahů. Je to haiku obraz. Druhému dílku také moc nerozumím. Chceš vyjádřit, že co jeřáb, to stání na jedné noze? :-)

Ziny, poslední je mi nejmilejší, krom dovysvětlujícího prvního řádku... v prvním totiž vidím metaforu /červené blesky/ a druhému moc nerozumím:-) - proč jako v Praze? Myslíš snad stroj jeřáb? Má to být senrju?

Ziny: Díky za odezvu a jsem rád, že Ti bylo společné zamyšlení k užitku.

Výhledově je v plánu vytvoření webu se základním "Haiku desaterem", kde se budou moci zájemci o haiku přiučit ještě před vstupem do diskuze. (Odkaz by měl být vidět hned v záhlaví Psanecké školy haiku). Velmi to usnadní následné odkazování ke zdroji, namísto psaní stále téhož v komentářích. U příspěvků v komentářích lze nyní vyhledávat a odkazovat jen omezeně. Cenné informace tak po čase snadno zapadnou. Statický web je tudíž pro uchování a sdílení nosných informací příhodnější.

Nicméně i tak se domnívám, že by adepti haiku měli vynaložit úsilí a hledat si potřebné informace také sami, nikoliv jen pasivně čekat na nápovědu. Tím nemyslím konkrétně Tebe, ale víš jak to na Internetech chodí... "Jsem tady a vůbec to nechápu, tak mi to teda vysvětlete (když jste tak chytří)..." Takhle to taky nefunguje... :) Představuji si školu jako zázemí, kde bude možné získat přístup ke kvalitním informacím a zdrojům. Adept se nejprve popídí, prostuduje materiály, čte zdařilá dílka zkušenějších autorů a pomaličku začne zkoušet také psát. Až teprve následně konzultuje své pokusy s ostatními. Pak to bude dávat nějaký smysl.

Těším se na další vývoj a držím nám palce! :)

Prem: Honzo, díky. Tohle je přesně ten text, který se sem do školy hodí. Já si to rád zopakuji - opakování je matkou moudrosti - a jiní se přiučí. Jak říkala Katka ve Vidimi, z komentářů pod konkrétním dílem se dá hodně pochopit.

Ziny:

K těm pravidlům: Ono dost záleží na konkrétním textu a na kontextu. Jinak může být snaha o zobecnění jakéhokoliv pravidla spíš na překážku. Podobně jako ve Vidimi zaznělo, že: "Veverky zpravidla nesmrdí, ale některé strašně," funguje to i s pravidly haiku. S absolutní platností totiž neplatí nic a nikde, nebo naopak všechno a všude.. :)) V začátcích je samozřejmě dobré se návodů přidržovat. Postupně je ale dobré rozvíjet také vlastní jemnocit pro konkrétní dílko a rozlišovat.

Zamyšlení: “Proč a jak pravidlo v jednom textu funguje v jeho prospěch? – a proč stejné pravidlo jiný text spolehlivě zruinuje?”

Bez tohoto rozlišování totiž snadno dochází k mechanickému mrzačení textů (nejčastěji to bývá "kigo" a "5-7-5" u začátečníků) i jejich zapálených autorů. Nepochopení někdy vede až k absurdnímu "používání pravidel pro pravidla", nikoliv pro samotnou tvorbu haiku. Výsledek pak zní sice blbě, zato má formu! Takhle to ale (naštěstí) nefunguje... :)

Do diskuze proto může být užitečné přiložit ukázku díla jiného autora, které Tě oslovuje a které využívá podobnou stavbu textu, kterou si přeješ osvojit. Máš?

Mimochodem: Pokud text nefunguje, jak si přeji, někdy mi pomáhá sebedotazování:

*Proč právě tato stavba? Příp. Proč na ní trvám?
*Lze to říci a vyjádřit jinak? (Jak? – varianty.)
*Hodí se pro vyjádření forma haiku…?

Poslední bod se pak opírá o uvědomění, že ne všechno, co vidím, je nutné zapsat, a ne všechno, co stojí za zapsání, se hodí pro vyjádření formou haiku. Může z toho být nakonec pěkná povídka, báseň, ale také tanec nebo obrázek na plátně. O tomhle krásně píše Jim Kacian v úvodu How to Haiku a mluví mi z duše. Je myslím užitečné se naučit odlišovat nenucený prožitek okamžiku, který se může (ale také nemusí) stát základem haiku, od pouhé nutkavosti "něco napsat" a neurvale tak pronásledovat haiku na každém kroku... :) Zkoušel jsem obojí, přičemž druhý model nepřinesl ani radost, ani dobré texty. Být a vidět je tedy vytváření příznivých podmínek (sázíme, hnojíme záhonky) – a že z toho možná bude text (a květy), až jakýsi vedlejší efekt. Texty s tímto přístupem získávají úplně jiný náboj a autor sám nový druh prožívání. V tomhle bodu je právě haiku od klasické poezie velmi odlišné a tak trochu paradoxní. Proto si také řada západních autorů o haiku nejdříve rozbije hlavu, než bude schopná přestat o haiku přemýšlet a vytvořit alespoň průměrný text. Jelikož o (pouhé) psaní tady ve finále ani tak nejde... ':)

Darmošlap1960: Jak to (99%) víš..?! :)

Darmošlap1960: Prem: díky za vysvětlení.
Narazil jsem napodobná haiku a vím od Romana, že by se slova opakovat neměla, nemají-li opačný význam. Peťa Šulák mi zase radil, že se má vše zbytečné osekat.
Ano, je to svým způsobem šťouchnutí, ale opravdový zájem o váš názor převládá. Je zapotřebí, aspoň tolik mám v poznámkách z Vidimi, šířit teorii a neustále ji opakovat. Jak lépe se učit, než na příkladech. A to i špatných.

Chápu text spíše jako technický experiment a pro Zinyho typický šprým a šťouch do haiku teorie... :-) Postřeh k mihotání je dobrý a má jistě obrazotvorný potenciál. Jinak ale vnímám text pouze jako "formu na úkor obsahu".

Z mého pohledu bych dal proto přednost důrazu na samotné vidění a ukazování viděného, raději než na rafinovanou či "neotřelou" formu, která mou pozornost čtenáře od námětu samého snadněji odvede. (Neříkám tím pochopitelně, že rafinovanou formu nelze využít. Měla by ale být v takovém případě pokud možno ve prospěch fungování textu jako celku, nikoliv naopak.)

Možná by šlo obrazu udělit také širší rámec - např. odkud (z tmavého lesa / z nemocnice?) nebo kam (domů po náročné cestě?) jdu / jedu tou blikající alejí. Text by tak mohl získal větší prostor i chybějící přesah.

Přesah bych tady neřešil, jde o zachycení děje, který si 99% lidí neuvědomí.

Ziny, na počátku mého haiku putování jsem zaslechl, že dvě stejná slova v haiku jsou únosná jen, když pokaždé znamenají trochu něco jiného. To "jiné" nalézt, odstínit, může být někdy velmi těžké. Tím "skrz stromořadí" je to asi příliš dopovězené, ale jak to napsat jinak, to nevím.

Určitě to možné je, pokud je to funkční - tady například střídání funkci má - jde o přímý popis pozorovaného. Využívat takový postup samoúčelně by znamenalo haiku znehodnotit, ale funkční využití je v pořádku. (Problém by nastal ještě ve chvíli, kdy by se slovo používalo ve více významech a některé z nich byly explicitně metaforické - to se tady ale neděje).

snake_01: Zajímá mně způsob zápisu.
Je možné v haiku používat po sobě několikrát se opakující slova na místo použítí jasných frází: střídá se, opakuje se a pod.?

Já myslím, že to haiku je. Otázka spíš zní: jak je povedené/nepovedené. Z hlediska výstavby mi trochu nesedí poslední verš - pokud by to bylo SLUNCE, ke kterému se vztahuje "skrz stromořadí", pak by úplně nedávalo smysl to střídání, pokud je to lyrický subjekt, pak zas úplně nesedí předložka "skrz", asi by podle mě bylo lepší napsat: "jdu stromořadím".

Pak je tu, samozřejmě ta věc s kigo - text není tematicky zasazený, vož je běžně akceptované u tzv. městských haiku, ale je běžně vyžadováno u přírodních haiku. Tenhle text by klidně mohl být na pomezí mezi těmito dvěma variantami, takže ani absence kigo nemůže text automaticky diskvalifikovat.
Pokud jde o přesah, jde vlastně "jen" o přesah ve smyslu objevného pozorování v kombinaci s juxtapozicí textu - to není mnoho, ale jsou i jiná haiku, která jsou rovněž postavená "pouze" na pozorování a uspořádání textu, a přesto jsou vnímána jako plnohodnotná haiku.

Shrnutí: Haiku to podle mě je, ale je na čtenáři, jestli v něm tenhle text dokáže dostatečně zarezonoval, aby zároveň konstatoval, že je to dobré haiku. Já osobně to vidím tak, že jde o poměrně objevné pozorování, zvláště v kombinaci s uspořádáním motivů do veršů. Zároveň mi ale text nepřijde příliš hluboký a pointu vnímám spíš jako vtip, a text ve mně nezanechává hlubší stopy.

borovice: motýl je tetovaný, ten přežije všechno :-). Čtení od spodu, od třetí řádky je dobrá technika.

Třetí text je pro mě hodně zajímavý...symbióza světů v neobvyklé situaci...člověk saunou utužuje zdraví a motýl se ocitnul, kde neměl, přesto snad dokázal přežít...
Doladění textu určitě prospěje. Zkusila jsem si přečíst i od třetího verše...

snake_01:
díky za poznámku, zní to logicky

Podle mě když se jedná o špačky cigaret, měly by být vždy neživotné, takže ne špačci, ale špačky - IJP sice uvádí obojí tvar (životný i neživotný), ale mě se to nezdá, jak to vidíte ostatní?