Honzo, ráda, prozkoumám pečlivěji tvé dílko, ale až po víkendu, jsem pryč...

Na můj vkus strašně dlouhá, ale jinak výborná. Často čtu na monitoru a tohle je spíš na papír a do vlaku.

Napsals to přesně, Ziny. Mazání kritik lidem, kteří věnují dílkům druhých svůj čas, považuji za velmi neslušné.

borovice: díky za koment. Přemýšlím o posunu prvního haiku do - kdy. Zarazil jsem se u "" zapršelo "". Je to jen zajímavost, ale jak mohu vědět, že zapršelo, když jsem nebyl přítomen. Ráno když jsem viděl plavat špačky v popelníku už zase svítilo slunce. Není to náhodou už vlastní hodnocení situace, což by v haiku být nemělo?

Téma prvního je založeno na mnohovýznamnosti českého jazyka. V kontextu s druhým textem. Každopádně i bez vnější atrakce je text vypovídající, ukazuje mi danou situaci. Možná ji ještě zpřítomnit, posunout děj na místo, kdy pozoruji, že se hladina zvedá?...

Druhý námět je taky hodně zajímavý. V kontrastu svobodné vlaštovičky a nesvobodné andulky v kleci, přestože větrané na balkoně či nějakém místě před domem.

Psavec: dik

kmotrov: káleli jsme na všechno a tvůj nápad je dobrý.

Moc povedené.

První je vtipné napsané ve free form minimalismu. Druhé co třeba takhle:

vylétly z hnízda –
mladé vlaštovky kálí
andulkám na klec

Byli jsme jiní na prahu dospělosti? Kálely jsme na klece.

Gora: kvaj: díky. Taky mi to přijde teď lepší, když výchovu zruším.

První mi přijde VELMI dobré a vtipné, u druhého bych pozměnila první verš, ta výchova je dle mne celkem hodnotící slovo... a i ve free formě bych se myslím bez první řádky obešla zcela, jinak fajn dílka.

Hezké miniatury. Slovní hříčky mám rád.

Miňko: dík

Jako bych to viděl.. Opravdu líbí!

Psavec: Jen pouhý popis, původně tam toho bylo daleko víc, ale sestříhal jsem to na polovinu. Díky

Gora: na počátku všeho bylo slovo a toho zneužili všichni básníci.
Máš pravdu, jsou určitá slova, fráze, obrazy, prostě kýče, které se pořád opakují.

kmotrov: o to nikdo nestojí. Smrt je součástí života, bohužel. Nebo bohudík? Dostaneme šanci znova se zrodit a nepodělat další život, jako ten před tím?
Dík Kmotrove

Výstižné.

Venkovský tradiční pohřeb... mně se líbí snad až na ty slzy... ale to je jen můj pocit, že básníci obecně slz přeužívají...

O takové sólo bych nestál, ani o toho panáka, ale jsou v životě situace, kdy se do toho musí jít, za každého počasí. Myslím že Ti rozumím a vnímám v tom poezii, i když smutnou.