Po tisíciletí sněhu....do hladkého slunce....procitnutí z kterého mně mrazí!Úžasná miniaturka o procitnutí a nalezení.

čtu si ji po několikáté, jak je mi svým obsahem blízká

Koukám, že jsme zase naladěné na stejnou notu :-)

Líbí se mi to tvé předbíhání času...

Vida, čtu to až teď, staré dílo a pořád je jakési silné. Ten začátek mi zněl jako z filmu pro pamětníky. Proč? ....á nojo, připomínalo mi to Slunečnici od Zemnákové? Tak jako slunečnice každým dnem otáčím se za Sluncem.

Konce jsou i začátky. A začátek sněhu, to mi nepřipadá tak zlé. A mimochodem, jestli bude mizet tak rychle, jako sníh na Tomkáči, tak se můžeme připravit na další dobu ledovou :-)

prostějanek: znát sebe, nemyslím si, myslím, že člověk se mění a s ním i plno věcí s ním...možná že i ty city, ty se taky pořád mění a člověk vlastně ani neví jak;)

p.s. to mi připomíná, že bych si zas pana hraběte měla přečíst:)

Jak říká pan Hrabě:
"Bylo to dobré divadlo
přes sklo se dívat
jak byl sám"
a já dodávám, že je to sice pěkné, ale smutné... Myslím že pomůže více znát sama sebe a vědět, co od sebe můžeš zhruba čekat. A taky doufat a věřit :)

ten konec !!!

city můžou lehce zmizet, ale už tu přece jednou byly. jsou opravdový, když je cítíme. (?) asi.

taron: řekla bych, že se jim dá věřit jenom v jednu chvíli...teď tady tohle je skutečný...TEĎ a teď a žádný pak, možná by se dalo věřit ještě těm, co už byly, protože byly...ale jinak nevěřit, nespoléhat se;)

ARA: někdy je to nehoda - někdy nedorozumění - a někdy jenom probuzení z iluzí;)

Já si pokládám jen otázku, jak věřit svým citům, když můžou tak lehce zmizet???

snih lehky jak celofan..krasa..

Homér:Lizzzie: Ta slova opravdu padají jako sníh z šedé oblohy. A ta grafika k tomu dobře sedí. A pokud jde o ty bročky - někdy se dají vyoperovat. Pokud to jsou jen nehody.

pravda...

Homér: vlastně ani není co mrzet, jde jenom o to se odhodlat a ty "bročky" si vyoperovat sám, pochopit, že jenom oni jsou skutečné a dál se nepřesvědčovat o iluzorních zasněžených světech...
asi*

To mě mrzí. Ty vločky jsou někdy jak bročky. Nerozpustí se, někdo je musí vyoperovat.

zbožňujem Tvoju poéziu!!!

libi se mi
°místo krve jen pestrobarevná mrákota
°ruzovy tryskace
°metamorfozy sakury

celkove ta nalehavost..prosba..

lidus: no já doufám, že na dlouho a široko:))