Rozškrábané hvězdy

.
Tak jako den protáčí se
Mi na prstech

Tak beznadějně hledám
Na zdích moje a naše
Nic neříkající jména
- ztroskotalí kormidelníci

Na pošlapaných letácích
Prosby na poznání pocitů
…nepochopení – moje, tvé, vaše verše…

V nocích
Ležet na boku a spát
A hlavně snít,
Že neztratím víc, než mám
- princeznu na hrášku

Nechápu se,
V rukách škrábající svědomí a kruhy pod očima

„Jen mi neříkej, že tohle všechno jsem si vymyslela“
- chodit zamilovaně po temných ulicích by už nemělo cenu

A o nic víc prostě nejde

…jen se držet za zábradlí
…čekat na krásnou vteřinu

A přitom neztratit smysl života
.
.
.