,, Pozemská láska Nebešťanů..."
tak tohle zažívám:)

ony i ty kraviny, ve tvém podání, mohou být docela smysluplné... řekla bych ;)

Ten pocit se zrcadlí v tváři, která se mi vybavila...hm...pojmenovat ji taky nedokážu...

jezis ja misto suskaji.. cetla..no..je trictvrte na 1..asi toho mam dneska uz dost:D

tak tak...

(co mi to připomíná...)

ten hravý smutek se na to docela dost hodí... možná trošku maskovaná beznaděj... máš pravdu... ten pocit se asi nazvat nedá...

Ahoj Liz!! ráda tě vidím:) vlastně čtu

Ten konec je neco, co oci vpusti do srdce jako tri tecky,ktere mne znovu vraci na zacatek pocitu tehle basnicky...
krasne *

Už se s nimi narodily. Jen je někomu přistřihli dřív, než jiným.
1*

i smutek má křídla. A jak jsi to pěkně napsala.

i když mají křídla...nelétají...ale bude líp...úsmějí se...a poletí...poletí si omalovat tu svou hvězdu...na tmavé nebe...a bude už konečně víc světla...víc světla v lidských duších...
nádherná básnička...;)

dám vědět;)...a ta tma..ta mě udivuje, udivuje mě, když se stmívá a všude je najednou tolik zelených světel...udivuje mě poslední dobou plno věcí...světélkujících i tamvých jako noc:)...

Teba udivuje tma, mňa zase ten zvláštny jas, ktorý si do tejto básne vložila... Hm, a keď zistíš odpoveď na tú poslednú otázku, daj vedieť, pretože ja tiež nad tým premýšľam... už dosť dlho...

Tak tahle je opravdu úžasná... chvílemi prázdno... a občas tam zableskne nějaká ta hvězdička... trochu světla... zafouká vánek a pohladí bolavý srdce ... a proto si ty křídla zasloužíš ;)

Evicko...
Je nadherna...ja vim..ze ti mluvi z duse...ty jsou...nejkrasnejsi...ale...nejsmutnejsi...

...kouzelné svítaní...takový každodenní zázrak...;)

ach... takové krásné svítání ;)

ach...ty snilku...

na zdích už jsou naše jména...

a pak se prostě začít smát
protože svět je mnohem víc k smíchu, než vypadá

úsměv! :-)