|
...týdeník s č. vydání 2...aneb jaké to je, když se nic neděje a přece se něco děje:)
 17.12.2007 8 1492(29) 0 |
Nad ukazujícími prsty
už zbylo jen zelené nebe
/udivuje mě ta hrozivá tma/
A kolem dokola přechází
zadumaně pár omalovaných
cípkatých hvězd
/jakoby se tajně nechlubily/
„Evičko…“
V ruce poslední pomněnka,
co láká k vylisování páru vzpomínek
na dvou špičkách prstů
/hned jsou jen tak fuč…/
A přitom někde někdy někdo ví,
že každý má nárok na kousek srdce
a duše, co při krocích po prázdných ulicích
docela neslyšně klape
A přeci ještě nemůže být konec
všech těch přecitlivělých myšlenek
jedné malé básnířky
/prsty stydí se mluvit…/
…srdce je tentokrát bez slz
…a pocity jsou docela pozemské
„Ale kdo tedy dal všem těm smutným dětem křídla?“
už zbylo jen zelené nebe
/udivuje mě ta hrozivá tma/
A kolem dokola přechází
zadumaně pár omalovaných
cípkatých hvězd
/jakoby se tajně nechlubily/
„Evičko…“
V ruce poslední pomněnka,
co láká k vylisování páru vzpomínek
na dvou špičkách prstů
/hned jsou jen tak fuč…/
A přitom někde někdy někdo ví,
že každý má nárok na kousek srdce
a duše, co při krocích po prázdných ulicích
docela neslyšně klape
A přeci ještě nemůže být konec
všech těch přecitlivělých myšlenek
jedné malé básnířky
/prsty stydí se mluvit…/
…srdce je tentokrát bez slz
…a pocity jsou docela pozemské
„Ale kdo tedy dal všem těm smutným dětem křídla?“
17.12.2007 - 21:18i když mají křídla...nelétají...ale bude líp...úsmějí se...a poletí...poletí si omalovat tu svou hvězdu...na tmavé nebe...a bude už konečně víc světla...víc světla v lidských duších...
nádherná básnička...;)
nádherná básnička...;)
17.12.2007 - 20:22dám vědět;)...a ta tma..ta mě udivuje, udivuje mě, když se stmívá a všude je najednou tolik zelených světel...udivuje mě poslední dobou plno věcí...světélkujících i tamvých jako noc:)...
17.12.2007 - 19:57Teba udivuje tma, mňa zase ten zvláštny jas, ktorý si do tejto básne vložila... Hm, a keď zistíš odpoveď na tú poslednú otázku, daj vedieť, pretože ja tiež nad tým premýšľam... už dosť dlho...
17.12.2007 - 18:55Tak tahle je opravdu úžasná... chvílemi prázdno... a občas tam zableskne nějaká ta hvězdička... trochu světla... zafouká vánek a pohladí bolavý srdce ... a proto si ty křídla zasloužíš ;)
17.12.2007 - 18:55Evicko...
Je nadherna...ja vim..ze ti mluvi z duse...ty jsou...nejkrasnejsi...ale...nejsmutnejsi...
Je nadherna...ja vim..ze ti mluvi z duse...ty jsou...nejkrasnejsi...ale...nejsmutnejsi...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Mezi prsty pusto a prázdno : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pro pocit beze jména
Předchozí dílo autora : JEJÍ RÁNO
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
