Připomněla mi moji báseň Opuštěný dům. Ano mám ráda takovou atmosféru a také ji vnímávám.

Vím, o kterém píšeš, je to oáza v centu města, podobně krásná je Františkánská zahrada.

Tady se zastavil čas, opravdu a nikdo tam.

Oběma vám děkuji.

Smutné, ale přesto plné odhodlání. Připomněla mi píseň z Titanicu - My Heart Will Go On od Céline Dion.

Krásné místečko pro bydlení. :-)

Na Karlově náměstí v parku je nádherný památný strom - platan javorolistý :-) Co jsem se kolem něho najezdil :-)

Básně o labutích jsou nejlepší

Děkuji :-)

Oběma děkuji za krásné komenty, oba jste velmi krásně vystihli o čem život je. Moc vám oběma děkuji. Krásný večer !

Kdysi jsme při potulkách na jednom řeckém ostrovu potkali paní, které bylo téměř devadesát let. Za sebou táhla osla, na každé straně měl přivázanou otep nějakého chrastí... slovo dalo slovo a pozvala nás k sobě domů. No, řekli bychom asi do chatrče... kolem nádherné olivovníky... neměla elektřinu, stupidbox (TV), počítač, mobil... a živa byla o kukuřičných plackách smažených na olivovém oleji.

No, nějak se mi odtamtud nechtělo - jakoby se ten život zpomalil a člověk si uvědomil, co je kolem něho. Na úsloví "carpe diem" je mnoho pravdivého :-)

Také mně si kápla do noty. Jak nemám ráda tyhle hovory a že jich kolem sebe slyším. Nejvíc mě dostává věta:" To víš v našem věku co už můžeš od života čekat." Nevím v jakém věku. Asi v jejich věku nebo spíš v jejich hlavě. Já ve svém věku užívám každý den každou vteřinu. A měla jsem to tak co si pamatuji. A taky můj den začínal tmou a končil tmou. Ale víš komu není rady...Proto tě ráda čtu. Už jsem ti to myslím psala. Pro tvou vášeň k žití. Dík

.. hezky napsané :)

asi by se o tom dalo dlouze diskutovat.. to, co si mezi sebou povídaly ty ženy, je dle mého bohužel standardním odrazem dnešní doby.. myslím, že bohužel i ty malé děti, pokud nemají nějaké solidní finanční zázemí nebo nebudou mít štěstí na opravdu dobré povolání, časem semele život a povinnosti.. honba za výdělkem a zajištěním sebe a své rodiny.. je to bludný kruh.. aspoň, že nám zbývají ty drobné radosti, jako je třeba panorama hradčan v podvečer nebo já zrovna dnes ráno, než jsem jela do práce, našla v naší ptačí budce tři malinká ptáčátka.. :)

Oběma vám děkuji a máte pravdu oba.

človiček: Tvůj komentář mě přiměl k úvaze nad tím, co je to vlastně plevel. Já si ho na zahradě docela záměrně pěstuju. Většinou je to na jaře to první, co se dá zeleného sníst :-) Což se zase o těch nejhezčích kytkách většinou říct nedá :-) Ne, tvá myšlenka se mi samozřejmě líbí. Jen někdy se ze zdánlivého plevelu může vyloupnout docela dobrá věc :-)

Když má žena pleje zahrádku,kolikrát vytrhá ty nejhezčí kytky,a ve svém životě ,to lidé často dělají taky,vytrhají lásku a plevel pěstují.

Ano, tak to bylo ! Děkuji Ti.

Dokázal cestovat z domova :-) Dobře jsi to sepsala :-)

Lidi na tohle dneska hrozně zapomínají a podceňují to... když jsem se dětí v Praze ptal, kdo z nich byl v Národním muzeu, koukaly na mě jako vyorané myši. Svatý Václav má potom podle nich sochu na Karlově mostě a co je na Staroměstském náměstí... když Ti řeknu, že řada z nich neměla ani tuchy o Orloji, asi mi nebudeš věřit. Doba temna po bitvě na Bílé Hoře se tak nazývá kvůli tomu, že tam panovníci byli přes noc... achjo :-(

Je mi smutno, když vidím, že kdejaký japonský turista toho ví o Praze víc než ti, kdo jsou tam doma... moc dobře děláš, že s vnoučaty chodíš na takové vycházky :-)

Jsem ráda, že se Ti líbí. Mne to baví, jako to bavívalo mou babičku. Držela jsem se jí za ruku a ona mne dovedla všude. Dnes to stejné dělám se svými vnoučaty.