Po přečtení se rozkutálí i myšlenky, za skleněnkami i za nestálostí. Tohle má s člověkem udělat zdařilá poezie. Moc hezké.

Mlčeti Zlato: vyhynutí nehrozí, kdo v sobě lásku nosí... navenek křehký, však uvnitř houževnatost sama... to láska nás zocelila...
Díky ní jsme tady... to nevíš? :-)

kmotrov: milostné poblouznění nemůže být láskou...
láska je něco, co vyklíčilo v hloubi duše, zakořenilo a vyrůstá na povrch s vytrvalostí plevele a krásou nejexotičtějších květin (nebo kopretin, čekanek a lučních zvonků to je fuk)... vytrhat ji se každý brání, ale někdy není zbytí...
Vytrvalost manželství nepokládám za šedou... v mých očích hraje všemi barvami... ovšem... je-li to vážně láska a ne jen zvyk či strach ze změn...
Víru mám v úctě, i když již od dětství mě pohled na Krista na kříži spíše rozesmutnil, než vyvolal pocity lásky... snad lítosti... možná... v tomto směru mi dětské oči zůstaly...
Definici všeobjímající lásky neznám a nevím, chci-li znát... z úst člověka taková definice zní spíš jako umně zamaskovaný důvod nedostatku lásky pro své nejbližší...
A další možnosti? Nač je probírat?

A co je to láska? Jeden může vidět milostné poblouznění, druhý šedou vytrvalost manželství, třetí Krista na kříži, pro jednoho je láska k jednomu člověku vším, pro druhého je to málo, hledá všeobjímající lásku, určitě jsem nevyčerpal všechny možnosti...

Je to takové smutné a při tom útulně smutné. Leč neboj. Poslední snad nebudeš. Přeci nevyhyneme...

Orionka: jsi příliš shovívavá. Děkuji :-)
Vynořit se... někdy to už bez cizí pomoci nejde...

Nedelam to, avsak pustil jsem si audio, zasnil jsem se a sel se do slovniku utvrdit, ze thymus serpyllum je to co odhaduju :) a ze to fakt neni thymus vulgaris, protoze ten skoncil v mem experimentu gratinovanych bolonskych spaget .... nevim proc, ale mile to je ...

Tak hlavně se neudusit :). Asi to chce se vynořit, ale básnička se mi líbí, hezky vyjádřeno.

kmotrov: mám radost, že Tě zaujala.
Můj přednes je už takový... líp to neumím.

Dickens: jsem poctěna a vesmírně mě těší ;-)

Kdysi mě nezaujala, dnes jsem se s ní sešel v čase a prostoru, čtu ji pořád dokola a moc se mi líbí. Motýl který nesnesl plytkou diskusi je super. Má to krásnou atmosféru a latina v závěru vyladila piontu. Jen když ji čtu nepůsobí na mě tak smutně jako ji interpretuješ v přednesu.
Super!

To se hrozně příjemně čte. A ten název mě sem přitáhl. Půjde do sbírky mých nejoblíbenějších názvů. :)

Ginnare: Měl bych se ze slušnosti omluvit, že jsem Tě k něčemu nutil, ale neudělám to. Slyšel jsem a Tvá oběť se vyplatila a jsem pyšný, že jsem měl pravdu. Tvůj přednes je skvostný a dává slovům pravé barvy a teplo. Dokonce vidím i ten stůl.

Mlčeti Zlato: ani nevíš, jak moc mě to těší :-)

kmotrov: :-)
na Tvé komentáře se vždy těším... Ty víš, že ano...
Tvých komentářů si vážím... Ty víš, že ano...
s Tvými návrhy na úpravu málokdy souhlasím... Ty víš, že ano... :-)

Vždy doufám, že Tě můj nesouhlas neodradí, abys v tom komentování, vyjadřování názoru a navrhování úprav pokračoval... a nikdy neskončil... a doufám, že to víš!!!

:-D opět nemohu souhlasit... Tvůj závěr se mi líbí... o tom žádná, ale úplně by to změnilo význam a myšlenku celé básně... takže... nemohu sloužit...
Budu ráda, když si ho necháš pro sebe (věnuji Ti Tvůj závěr)... využij ho ve svém díle... které budu moci okomentovat zase já... už se těším... :-)

Mlčeti Zlato: no... dal si mi nelehký úkol... zjišťuji, že není snadné namluvit na záznam každou věc, co jsem vyplodila a tahle je evidentně jedna z nich... je to hodně stará věc... a i když jsem ji sem vložila před dvěma roky, bude už nejspíš plnoletá...

ale co bych pro svého pilného čtenáře neudělala... máš to mít... ale nesuď moc přísně... :-)

... jo a ten lípový stůl byl natřený na modro...

Tohle dílo mi uteklo a je to škoda, protože to mohlo být z mého pohledu TOP dílo. Kdyby bylo dotažené do konce (takového, který by se mi líbil).
:-)
Já se tady neshodnu s většinou v některých věcech, třeba, že dílo není hotové jak z nás vypadne, nebo že (většinou) není dobré používat rýmy ve volném verši. Vytvořilas úžasnou tajemnou atmosféru, Pak si ji ale zabyla rýmem, který nese tvrdou totální informaci (navíc si protiřečíš, když k ní máš přirozenou náklonnost, nemůžete si být cizí). Osobně bych zůstal v té krásné tajemné atmosféře, která nechává prostor pro čtenářovu fantazii. A pouze ve volném verši.

Třeba takhle (nebo jinak)

Silueta
mého těla
roztančila se
do kola
těmi směšnými pohyby

raz... dva... tři...

vysmívala se mi
na doby.

Proč tropíš si ze mne žerty?

Já přirozenou náklonností
se kTobě vinu...

A Ty uhýbáš!

Čí si?

Jsi moje?

Jsi cizí?

Netvrdím, že je tohle jediné správné řešení, určitě bys vymyslela nějaké lepší, potenciál na to máš větší než já.

Ale dost kritiky, až na závěr to je (z mého pohledu pecka).

Krásné. Lze si představit cokoli i to, na co si patrně myslela Ty...

Vím, žes nebyla puzena pouze touhou použít slovo hovno, ale trochu to tak vypadá. Tohle se mi nelíbí a ne kvůli tomu slovu.

:)