Zaujala.

Dandy: Děkuji.

Dandy: Děkuji.

človiček: Děkuji za pěkná slova.

človiček: Ano, trvá to. Ale všechno má svůj vás.
Děkuji.

Příběhy života jsou prosté.
Nebo znich husí kůže roste.
K zlzám dohánějí.
Však jsou i snové.
Jejich prožitkům se útect nedá.
Možná je jen čas vsťřebá.
A zasnít se je tak krásné

Někdy okamžiky mění mnohé.
Nebo jsou jen tím zrnkem prachu.
Pěkné

Moc pěkné.

Srdce tvé jsou obrazy. Duše bude asi rámem. Společné máme možná jedno, slavíme den každým ránem. Máš srozumitelný styl. To mám rád. Hodně přírodních krás přeji vetkat do tvých smyslů.

Pošlapaný duše jsou jako polámaný rostliny. Vždy se zvednou, ale vždy aspoň rok jsou pokroucený. Zjara si však vzpomenou a znova vyrostou zpříma. Přeji ti mnoho krás jako odškodnění.

sklobeton:Chápu.
Mě to upřímně zvedá z židle.. a ne jen proto, že jsem to sama zažila. A také ne jen tyhle “činy”.

Mlčeti Zlato: Ano, zřejmě to tak je.

mrazí mi z toho. čeho jsou lidi schopni. kruci.

Daisy Moore: Já vím. On také nemá každý svědomí a zřejmě ti, kterých by se to mělo dotknout to nikdy číst nebudou.

danthevas: Děkuji.

Daisy Moore: Moc pěkné.

Mlčeti Zlato: Vědět by to každý měl, ale zřejmě to nestačí, aby se tomu zabránilo…

Dandy: Děkuji, bylo třeba se už zase trochu vypsat.

Surovost a svatokrádež (spíš svatoloupež). Každý by měl vědět jak ohavný čin to je.

K tomuhle jsou vždy třeba dva.
Pokur nejde o znasilnění.
Chyby života se nevrací.
Hezky napsané.