Tajemství

Šaty trhá
blíž se sápe
v očích leskne se mu slast.
Dívka mladá
sotva chápe
z kůže jeho cítí chlast.

Je to chvilka
- avšak bolí -
zanechává jizvu zlou.
Mužů všech
náhle se bojí
když ji domů s touhou zvou.

Hledá cestu
- však bloudí stále -
stahuje jí minulost.
Šance
na život má malé
dál žene ji jen povinnost.


Ta dívka jsem já
- už je to dávno -
smývám stopy starých ran.
Co stalo se tam
bylo mi dáno.
Dnes budím se do lepších rán.


To tajemství
v mém srdci vryto
opředené bolestí.
Zůstane dál mnohým skryto
už stává se jen pověstí.

Roky plynou
svět se mění
váhu ztrácí minulost.
Ve mě stále
však to pění.
V žilách občas vře mi zlost.


Za tvůj čin
- tu ohavnost -
nejednou jsem k smrtce táhla.
Ztratila jsem času dost
rukou po mě málem sáhla.


Drze vzal sis
co moje bylo.

Mé tělo

- radost -

mysl mou.

Změnil jsi
co ve mě bylo.

Teď démoni mě k sobě zvou.


Jeden večer
- jedna chvíle -
bude se mnou navěky.
Od chyby té
ušla jsem míle.
Však v dáli slyším nářeky.


Za svůj hřích
teď v prázdnu bloudíš.
Já budím se s ním každý den.
V kousku země
jak červ se kroutíš.
Dokola máš stejný sen.

Zdá se ti
že mnou se rodíš.
Znáš dobře svoji budoucnost.

Do hlíny těžké slzy roníš.
Prožíváš tu ohavnost.


Co bylo
- bylo -
příběh stal se.
S tím udělat se nedá nic.
Místo mě
- on smrti vzdal se.
Už před lety mu zhasla svíc.