Starý muž

Ten starý muž
jen tiše seděl
v očích oheň
však nebyl to žhář.

Ani se neusmál
do dáli hleděl
na místo obličeje
kamenná tvář.


To on
- pohledem svým -
do nebes příběh psal.

Mlčky
- a přesto řekl mnohé -

byl to osud
jenž vše mu vzal.
Teď jeho pocity
zůstaly strohé.


Dál s dírou ve hrudi
a těžkým svědomím
obchází dnešní
omšelý svět.

Nechává bolest znít
- jak temnem prochází -
pokaždé, kdy vzpomene si
co čas mu časem vzal
a nikdy nedá zpět.


Mezi lidmi hledá
kam vytrácí se slova
které život sám
do srdcí dříve psal.

Kde rodí se pocity
díky kterým ožívají
ti
- jež i on sám -
za mrtvé pokládal.