mahdal: Děkuju :) Ano ano, existencialismus přesně. Měla jsem tendenci to více vysvětlovat, ale rušilo to tu jemnost básně, tak jsem to smázla.

slavek: Děkuju :) Ta jemnost se v básních povede jen někdy, je to zajímavý. Vymáčknout na požádání to nejde. Jinak ano, asi bych sem občas měla dát něco veselýho :) Ještě na Psancích je tolik fajn lidí, kteří vnímaj :)

Věc interpretace, já v tom cítím nádech "existencialismu"? Kdy po počátečních nadějích lyr. subjekt odevzdaně rezignuje. Líbí se mi nedořečenost, místo pro imaginaci. Povedené dílo.

Cítím z toho smutek. Do kategorie, co navrhuje komotrov, bych to nedal; ale pravdu má, že je jemná. Díky.

kmotrov: Děkuju ☺ já do té básně cpala ještě další věci, ale cítila jsem, že to ruší ten jemný začátek, tak jsem to nakonec smazala a doufala, že to básni neublíží. Vidíš, to by mě nenapadlo, zařadit to do této kategorie.

Takhle je přesně to, co bych rád četl v kategorii básně/erotika,sex. Jemná báseň bez vulgarit, která je především básní, závěrem do té kategorie patří.
Povedlo se Ti to.

jo_: chápeš to správně, to šlehnutí a další věci byla moje část vnímání vztahu, on to má jinak, z jeho strany tam nic moc není, ale já ho potkala, protože jsem od něj potřebovala pro svou další cestu něco důležitého slyšet, on je v pohodě tak, jak je. Někdy je ale těžký tyhle věci v normální realitě přijmout.

jo_: jo přesně tak, děkuju..:)

Akaia: jednou budes.. az pochopis ;-) na srdci unavena - to je moc hezky obrat ;-) zatim se mozna necitis unavena, ale dlouhodobe je to neudrzitelny stav.. pises, ze je to jak slehnuti elektrinou.. ale tyhle emoce tomu davas jen ty.. proc prirazujeme spouste vecem spostu podivne pojmenovanych emoci? proc nevezmeme stav tak, jak je? musime mit vsechno pojmenovane a definovane? nemyslim si.. je to o tom spocinuti v pritomnem okamziku.. a prozivani toho okamziku beze strachu.. ja dekuju! ;-) za tvoje zajimave a velmi inspirativni uvahy :-)

Akaia: bingo! presne jak rikas.. pevne trimame v rukou oteze nasich zivotu a myslime si, ze je to tak spravne, ze my jsme ti vozatajove, kteri urcuji nas smer.. omyl.. nekdy je treba se zhluboka nadechnout a pustit kormidlo.. nechat lodku plout a jen vnimat, co se deje kolem nas a v nas.. je to tak, ze odpovedi na vsechny nase otazky zname, mame je totiz uvnitr sebe.. jen si neumime naslouchat.. neslysime tlukot vlastniho rytmu..radsi davame prednost hluku vne nas, protoze mame pocit, ze je to jednodussi.. omyl..

človiček: Kde se nic neděje, nic nepochytíš, akorát ztrácíš čas ;)

človiček:
Já myslel, že stačí jen 7 let tibetských?

Jen tě monitoruji,studuji.20 let v jeskyni v Tibetu a budeš mít ve všem jasno.To je pokus o vtip.Když tak si 10 let přidáš.Strava mizerná, ubytování levné.

Pomáháním sílím,touhou přikládám,zklamáním upouštím páru pod kotlem a z lásky v chrámu duše modlu mám.

Psavec: Děkuju :)

človiček: Děkuju. Souhlasím se vším, až na tu poslední větu. Osobně si myslím, že dokud ti nebude plně záležet na tobě osobně, nemůže jít z tebe to, co opravdu má. Někdy jednoduše jakýkoliv benefit pro ostatní nic nepřináší tobě. A to neznamená, že když si pojedeš pouze to svý, že to ostatním a světu nic nedá. Právě naopak. Myslím si, že to bude konečně to, co z tebe má jít nehledě na představy o tvém životě někoho dalšího.

Povedla se.

Sebehledání je dost dobrodružný příběh.Samota je dobrý prostor pro začátek.Usmíření přijde až když zjistíš,že jsi uzlíkem v síti coby duše a že spolu vytváříme ducha lidské bytosti,což je právě ta síť.Pak hledat přestaneš.Bude ti záležet na celku,jehož jsi nepostradatelnou součástí.

slavek: dekuju ☺ co se da delat, kdyz jsem sama sebe az takhle ztratila...

Routery jsou důležité - směrují data i lidi...
Je v tom smutek i naděj. Pěkné.