Alergie na salátové okurky? Tak to by mne nenapadlo, že by to bylo možné, i když v dnešní době je asi možné všechno...
Mimochodem, pihovaté dívky jsou někdy okouzlující...:-)

Severak: Singularis: Myslím, Singularis, že jsi mě inspiroval/a, povídku teda nazvu Plyšová hračka :)

PS: Zdá se Vám dobrý konec? Chtěla bych, aby byl šokující nebo přinejmenším překvapivý, nečekaný

Severak: Díky. S tím názvem to bude složitější, mám v plánu napsat více takových povídek, (každá bude o něčem jiném) a ve všech bude hlavní postavou právě Solveig.

Zaujalo mě to dějem. Je příjemná změna (oproti ostatním zamilovaným povídkám), že je děj nepředvídatelný a nejednoznačný. Věřím, že se tak člověk v podobném vztahu cítí. Co se týká psychické stránky postav tedy za jedna.

Jméno hlavního mužského hrdiny doporučuji sprostě ukrást z nějaké ne moc známé literatury nebo vylosovat. Víc stejně napoví reálie, takže třeba Škvorecký postavy z reálných předobrazů "míchal" (jako dva předobrazy v jednu postavu).

Jinak ta hrdinka se jmenuje "Solveig"? V tom případě bys asi měla i jméno pro povídku.

Singularis: Mockrát děkuji. Taková zpětná vazba pro mě hodně znamená a beru si ji k srdci. Sice jsem začala psát už před sedmi lety, ale ještě jsme nic nedokončila, neboť jsem s tím nikdy nebyla úplně spokojená a věděla jsem, že potřebuji odborné oko. Proto jsem také tady :)

musím přiznat, že často něco dělám, píšu a vytvářím s tím, že si automaticky myslím, že všichni ví, jak to myslím... hrozný zlozvyk a musím se naučit dívat se na věc i očima jiných. Díky.

To on je tam opravdu navíc, nevšimla jsem si toho, i když jsem to po sobě četla nesčetně krát :D

jména moc nepoužívám schválně, jelikož je to povídka úzce inspirovaná tím, co se mi stalo, tak nechci, aby si s tím někdo z blízkých něco spojil a nevěděla jsem, jaké jméno dát mužské postavě :D

Povídka má podle mě jasný děj a povedené charaktery postav. Vše mi připadá věrohodné (na první vztah, včetně návštěvy kina), což se o řadě jiných podobných povídek říci nedá.

Nevím, zda se to do tohoto žánru hodí, ale víc by se mi líbilo soustavnější používání jmen. Kdyby to byli dva gayové, byl by docela zmatek v tom, kdo co dělá. Také by se mi líbilo, kdyby ten film byl nějaký skutečný film (komedie k zamyšlení je jeden z mých oblíbených žánrů a znám jen málo takových...) a víc se prolínal s vlastním dějem povídky a odlehčoval ji. Takto to působí dojmem, že ani jeden z nich ten film vlastně skoro vůbec nesledoval a nezajímal se o něj.

Líbí se mi, že žena po cestě domů vzpomíná na každý okamžik schůzky a přehodnocuje ji, to dělávám také. :-) Zajímalo by mě, co ji provokovalo chovat se vedle něj jako dítě. Snaha odlišit se?

Pobavilo mě "No ženě holt jeden muž nestačil." V podstatě tak říká "Já jsem jí nestačil, ale naivně doufám, že tobě stačit budu." :-D

"Vytáhla si láhev a lehce se napila. Pak ji postavila na zem vedle jeho židle. Nedošlo mu to." - Zajímalo by mě, kolika procentům čtenářek/ů dojde, co mělo muži dojít. To si měl tu láhev vzít a vypít, aby se už vůbec neměla čeho napít? Toto by chtělo vysvětlení.

Líbí se mi ty ženiny ambivalentní pocity: těší ji, že má ve vztahu navrch, ale současně ji trápí, že muž je tak nechápavý, že mu nedokáže nic vysvětlit; a cítí lítost, že se vzdala příležitosti navázat první heterosexuální vztah, ale současně si uvědomuje, že muž z ní chtěl mít jen "plyšovou hračku" na objímání, líbání apod. Připadá mi to příjemně absurdní.

"Chvíli ji tak držel a on ruku zahříval." - To on je tam zbytečně.

A také nerozumím větám "Pokud toho byl dotyčný hoden, nestalo se nic. Bylo to něco jako důkaz, že udělala chybu." Pokud se nic nestalo, když mu řekla o duchovnu, znamenalo to, že udělala chybu? Jakou chybu?

Ještě chválím vyznačení retrospektivy kurzívou a doporučuji příště oddělovat přímé řeči do samostatných odstavců; lépe se to čte, než když je přímá řeč uprostřed dlouhého odstavce.

Cuk: to znám moc dobře :)

Pajalord: bohužel, ale zůstali jsme přáteli :)

SMUTNÉ :(

Devils_PIMP: Není zač se omlouvat :)

super,a nebolí to

Vtipné ale promiň nepřínosné

Zamila: Díky moc. Vážím si.

Líbí se mi to. Má to bezva spád. Zpočátku se mi chtělo vytknout ty gramatické rýmy, ale tohle je přesně ten (výjimečný) případ, kdy formu i myšlenku plně podporují. Skvělé ! Jen tak dál :-) Nebo klidně i jinak a podrobněji ;-)

Timothy A. Postovit: Podívám se na to. Je fakt, že se vyžívám v minimalismu, ale možná to už trochu přeháním :)

Cuk: Ne, jestli budu někdy někoho poučovat o tom jak přepisovat jeho vlastní básně, tak to abych raději už sám žádnou nenapsal!:) Budu brát Tvoji miniaturu tak, jak jsi mi ji teď vysvětlila a jak jsem ji já, snad ne úplně zcestně, pochopil. Není to vůbec špatné. Jen krátké.

Timothy A. Postovit: Je to vyňatek ze života, začátek to nemá, protože to, o čem to je, člověka nepřipraví, příjde a odejde to stejně rychle jako to, co jsem napsala. Ale jestli tě něco napadá, jak by to mohlo začínat, aniž by se tím vše zničilo, nechám se poučit :)

Proč tomu nic nepředchází, žádný začátek? Může to být moc zajímavá báseň, protože to zjevně svědomí a vědomí má. Aspoň ta anotace - necháváš čtenáře dost na holičkách. :( Nebo teda aspoň mě, nechci mluvit za všechny..