Já u pramene. jsem a žízní hynu,
Horký jak oheň - zuby drkotám.
Dlím v cizotě, kde mám svou domovinu...
Villon .) ... ale pekne)

víš co, ten text se mi líbí i nápaditý název, jako pravidelně rýmovanou básničku to také beru, no tak vlastně se mi to asi líbí(-:

Pikus: co jsem to zas chlastal ?! O.o No kazdopadne nyni s cistejsi hlavou se mi to bohuzel nelibi o moc vic. Hlavne forma mi nesedi a podle me by basen / pokud se nejedna o experiment/ mrla mit aspon nejakou splavnost - ale co ja vim

Jo, díky za připomínku, v tom přechodníku mám menší chybu..:)

Ano, je to lyrika což znamená, že tato báseň nemá děj. Jsem sebekritický, ale musím oponovat s tvrzením, že rýmy jsou naházené vidlema. Někomu ta báseň smysl dává, někomu ne. Bohužel jsem měl vcelku problém přeluštit tvůj příspěvek, jsme na literárním webu, tak si myslím, že je vhodné psát gramaticky správně..;)..

pozor na přechodníky. Procházeje...

Boze za co.....
Promin chlape ale tohle je uplna apocakypsa lyriky - bez rytmu bez formy - jak kdybys vydlema nabral slova a nejsk je sem hslabala jodil - sorry

Jeden známý mi kdysi řekl (přibližně) tohle co mě drží tak nějak nad vodou: Každý si v mládí projde obdobím, kdy postrádá smysl života a to obzvlᚍ ti, kteří jsou vyspělejší a nad takovýma otázkama se zamýšlí. Ono s věkem většinou ten smysl přijde, jen je třeba tomu dát čas ;)...Jinak báseň se mi líbí :)

líbí...

díky..:)

To je hluboká báseň tleskám

Aby člověk mohl psát něco co má mít smysl, musí něco zažít. Takže nakonec díky bohu za to nekonečné hledání a zažívání veškerých strastí..;)

druhá sloka se mi líbí víc, ale vnímám to tápání a nekonečné hledání, ach jo, ale až to všechno najdeme nebudeme mít o čem psát, tak hledejme dále (-:

Přesně tak to v životě chodí. Zdánlivě dvě stejné věcí nebo situace mohou dopadno vždy úplně jinak..:)..Díky, snad se líbila..;)

To znám, pocit ztracenosti na místech, kde jsem byla již mockrát... pokaždé vypadají jinak. Dobrá

Cítím tu múzu,
co tiše pluje mým pokojem,
stává se mým přítelem
v tu chvíli, když cítím,
že má fantazie enormně silí.
Krok za krokem,
míle za milí,
jsem jejím otrokem.
Je to polibek sladký,
občas krapet krátký. (Rym - kde se vzal tu se vzal?)

Někdy se dokáže rozdat,
jindy je lakomá,
musím se jí poddat,
to mě se tolik podobá.


Takove plorymy nerymy - volnejsi styl ti sedi vic uprimne - vitej