Sním jako sním, nebo sním jako sním, anebo s ním jakože s ním? :-) Dobré!

Nikytu: Moc děkuji za komentář. Vždycky mě překvapí, co všechno se v básni dá najít, výklad s odchodem ze života je velmi zajímavý. Já psala spíš o tom, jak některé otázky nedají pokoj a nakonec prostě musí ven, stejně jako ten obsah střev... a někdy se stejně páchnoucím výsledkem :).

koiška: Děkuji :).

Jiří Turner: Zaujala mě peristaltika v této básni a tak jsem se ze zvědavosti začetla i do komentářů. A musím konstatovat: zaujala mě i Tvá peristaltika, jak jsi ji zapracoval do verše. Krásná miniaturka, rozesmála mě! :-D :-D

Tak ta první sloka je výborná! To přirovnání mě rozesmálo. :-D
Celá ta báseň mi připomněla tu nepoetickou část odchodu života z těla, kdy se tělo zcela uvolní a uvolní ...... Ale tak hezky vtipně vyjádřeno. :-)))
Ale zároveň v tom vidím i to, že po smrti lidé někdy začínají oživovat a přetřásat to, co bylo. A ten jeden, co už odešel, se k tomu již nikdy nebude moci vyjádřit. Ať už k tomu dobrému či k tomu zlému.
Navzdory zvolené symbolice, byla to osvěžující báseň. :-)

Bolestivé téma, hezky vyjádřené.

Nikytu: Děkuji za názor. Souhlasím, že každá situace je trochu jiná. A určitě se vyplatí obezřetnost a mnohému jde předejít. Ale stejně násilí zůstane násilím - v některých případech se dá vysvětlit a možná i pochopit, ale určitě ne omluvit.
Tohle dílko bylo reakcí na výsledky průzkumu, o kterém píšu v závěru.

Myslím, že toto téma nelze zobecňovat. Ty okolnosti, jak k tomu dochází, mohou být různé.
Nezbývá, než aby každá byla obezřetná a dvakrát si rozmyslela, co udělá. Některá rozhodnutí už totiž lze těžko vzít zpět a cena za to může být veliká.
A kdo má problém s tím, že mu pití (ne-li další látky) dělají problém, má se naučit znát svou míru, nebo být vždy ve společnosti s někým, komu může doopravdy věřit.
Je to ale složitá otázka. Situace se může vyvíjet všelijak. Někdy je to prostě asi osud, ale v mnoha případech si myslím, tomu lze předejít...
Díky za další dobré téma ze života, k zamyšlení. I toto potřebujeme.

Amelie M.: Díky, takový to má být, rovnou na solar :).
A co máš proti klec/pec? :O

tohle tvý dílko mi uniklo :) jaký z toho mám pocit? napadá mě jediné - úderný

hodně dobrá věc.. i když mě trošku brzdí klec/pec :))

Nikytu: Moc děkuji, jsem ráda, že básnička působí, jak má...

Krásně smutně vyjádřeno. Vzbudilo to ve mě právě ty pocity, které si myslím, že by žena v tu chvíli měla. Žal, smutek, bezmoc a zároveň jakési uzavření se do sebe před světem.
I málo slov může mít velký dopad. A to se zde podařilo.

Nikytu: Ano, jsou to těžké věci... které se mohou přihodit až příliš lehce. Díky za komentář.

Musí to být hodně těžké rozhodnutí. Ať už jsou okolnosti jakékoliv. Myslím, že nejen blázen si položí tu otázku: co kdyby?

Amadeo´´: Moc děkuju za krásný komentář, zahřál :).

Moc hezká báseň! Smekám klobouk protože ač jsi žena, vystihla jsi tu něco, co není jednoduché vystihnout. Při čtení jsem viděl tu klukovskou nevinnost a nerozvážnost, to okouzlení neznámem, ty chlapecké sny a očekávání... Ano, povedlo se Ti to. Mně můžeš věřit protože já o tom něco málo vím, já je měl :-) A často mi chybí… :-(

Tom Cortés: Je to opravdu o interrupci. Díky za zastavení.

Orionka: Je to opravdu o nenarozeném dítěti, nebo je to dítě metaforou té lásky? Tak či tak je to dost silné.

Zamila: Díky za návštěvu. Co se týče rýmu, asi je opravdu vnímání individuální, jak už jsem psala níže... :).

Tom Cortés: Děkuji za pochvalu. Máš pravdu, šlo by to chápat i univerzálně, ale já od začátku myslela právě na tuhle konkrétní válku, proto ten uhelný prach a tak. Zajímavé je, že ohledně prozrazení pointy skoro co čtenář, to názor :).