Povídka na mě působí autenticky. Myslím, že její hlavní hodnota tkví v obsažené myšlence, která by se dala shrnout asi tak, že je hezčí, když má každá rodina svého Ježíška, který je jí bližší (a lépe odhadne, o jaké dárky kdo stojí). Tím by se třeba dalo také vysvětlit, proč jsou ježíšci některých rodin chudí a jiní zase bohatí (ale to už by podle mě znělo trochu cynicky). Líbí se mi, že v povídce není nic zbytečného.

Na první pohled mě zaujalo, že si Ilona vydělala jen tím, že se odhalila; stále mám totiž poněkud naivní "socialistickou" představu, že platit by se mělo za odvedenou práci. Bohužel to tak už nefunguje snad vůbec nikde, není divu, že většinu prací se pak ani nevyplatí dělat a nezaměstnaní se mají lépe než pracující.

Teprve když nad tím přemýšlím víc do hloubky, připadá mi Ilonin osud smutný až tragický. Prodávat vlastní důstojnost, aby si mohla dovolit lepší boty pro dceru... Škoda, že si na to rodičovství nemohla vydělat předem, jenže na to příroda člověka neuzpůsobila (a dlouhodobé uchovávání peněz je vždy rizikové). A zadlužit se do konce života také není vůbec příjemné, člověk pak o ten život vlastně docela přijde a ani za to nemusí dostat dost.

Ještě mě zaujalo, že črta neobsahuje explicitní hodnocení té situace, je v podstatě jen konstatováním, takže každý člověk ji může v závislosti na svém žebříčku hodnot a svých zkušenostech (či nezkušenostech) interpretovat jinak. To se mi líbí.

Amelie M.: Taková prostá, erotická básnička... a co vy v ní všechno nenajdete :)). Dík za komentář, ráda tě tady zas vidím!

měla jsem z toho stejný pocit, jako kmotrov.. dá se v ní nalézt spoustu z toho, nad čím se člověk zamýšlí..

nevím, jestli jsem se vyjádřila srozumitelně.. poslední dobou mám v hlavě jiné věci.. ale snad.. :)

kmotrov: To jsi mě moc potěšil. Tvoje komentáře často objeví něco, co by mě ani nenapadlo, a tento další, symbolický rozměr je velmi zajímavý. Díky!

Super!!!
Má to nápad. Není tam slůvko navíc. Dá se to vnímat zcela reálně, ale stačí si představit že slovo auto není auto, ale čas nebo život (ve svém plynutí) a už je to báseň, která se může odehrávat kdekoli, jen to přání aby ta chvíle nikdy neskončila zůstává.

Alan_Noak: Díky, rádo se stalo :)

Parádička , pobavilo ;)

kmotrov: Děkuji, tvé pochvaly si moc vážím. Máš pravdu, že se pořád snažím hledat a zkoušet něco nového. Až najdu svou parketu, možná s tím přestanu a půjdu už jenom jedním směrem, místo do šířky do hloubky. Proto mě v této fázi moc zajímá odezva od čtenářů a děkuji za ni.

kmotrov: Děkuji za přečtení i zajímavý komentář. Na té myšlence o vyhnání z ráje určitě něco je. A máš pravdu, každý z toho nějak hledáme cestu...

Myslím si, že biblický příběh o vyhnání z ráje není ničím jiným než symbolickým vyjádřením nabytí vědomí smrtelnosti.

Když zmizí Ego, nezůstává kdo by umřel...
(to nemám ze sebe)
https://www.youtube.com/watch?v=S9nTgYfUUtg

Každému nám bylo 8-10, každý z toho hledáme cestu, někdo to schová, jiný hledá věčnost. Je to neustále opakující se příběh. Dobře že sis ho všimla.

Jak už jsem Ti asi psal, moc se mi líbí jak máš pořád potřebu hledat mezeru na trhu. Uchopit téma nějak jinak. Většinou jsem tu někomu citoval Hemingwaye, abych mu ukázal co jeho dílu chybí. Hemingway řekl, nemá smysl psát, co už bylo napsáno a když, tak jinak, lépe. Ty s touhle Hemingwayovská literární poučkou nemáš žádný problém. Nešla si do očekávaných sprosťáren a přitom si naopak vytvořila dílo, k jehož zveřejnění si potřebovala kousek odvahy, ale co by si neudělala pro literaturu (tím se Ti nevysmívám, naopak cením si toho). Je v tom i ždibek humoru (vnímám ho i ve skvělém názvu). Pointa na závěr padla jako facka na sále

Supr ;)

Severak: Děkuji, to potěší.

Velmi dobrá báseň byť smyšlená.

ŽblaBuňka: Dík, vážím si toho.

seš dobrá, i v komentu

kmotrov: Máš pravdu, v posledním verši přečuhuje slabika. Mně to při čtení nahlas nevadilo, ten důraz na konci to zakryl, ale asi to byl jen můj dojem, tak upravuji :).
Odstup a pojmenovat na tvrdo, to myslím přesně sedí, to by mohlo být moje krédo :). I ten vzdor, ráda trochu provokuju. Bluesový smutek mě překvapil, ale příjemně.
No a autenticita, to je složitý... Myslím, že nikdo, kdo píše, v tom nedokáže sám sebe úplně schovat. Rukopis tam vždycky aspoň trošku cítit je. Některé moje básně jsou velmi autentické, jiné (jako tahle) vytvořené zcela uměle bez osobního prožitku. Která je která a kde se odkrývám, to si radši nechávám pro sebe :).

Zamila: Děkuju, je to vlastně pochvala. A máš pravdu, že je to tematicky zas úplně jinde... jen takový nápad.

Orionka: To utíkání souvisí s rytmikou i já jsem naprostý laik, třetí sloka mi do těch předchozích v závěru nějak nejde. Co na to někdo kompetentní Tom Cortéz, DDD?
Často v tom máš bluesový smutek, ale zároveň i odstup a vzdor. Pojmenuješ to natvrdo a stavíš se k tomu čelem. Vím, že to je z tvé strany hra, ale hraješ ji dobře, ikdyž (nemusíš mi věřit) to na mne nepůsobí autenticky, líbí se mi neotřelost a ta nálada.