kmotrov: Díky, máš neotřelý přístup, to se cení. Hezky jsi tam zakomponoval fotbal a you tube jako další virtuální fenomén. Kojná mě napadla taky, ale tys ji uplatnil tak hezky po chlapsku, na to bych nepřišla :).Trošku mi tam drhne rytmus, ale jinak chválím.

věru bobavila

Vyfaulovaný fotbalista

zlomená kůstka
na noze stojný
ošetřovatelka
proporce kojný
konec fotbalu
nastává čas
na lásku hojný

ten příběh vydělá
na you tube
bitcoiny

Severak: Díky!

cením, že se povedlo aby se slovo bitcoin rýmovalo a zároveň aby básnička dávala smysl.

Nikytu: Máš pravdu, v tomhle obrázku je mnoho střípků a dá se na něj dívat z různých stran. Díky za příspěvek do debaty.

Nemyslím si, že by to platilo pro všechny, podle mého je to jen jedna z mnoha špiček ledovce. Těch faktorů, proč jsme takoví anebo zase takoví, je mnohem více. To by vydalo na seznam... A navíc, ani ten vývojový trend vždy platit takto, bývá to i naopak, že právě žena se rozhlíží jinde zatímco muž ne. Anebo si to dělají oba, nebo chtějí být jen a jen spolu. :-)

ŽblaBuňka: taky jsem koukala... asi živý téma :)

koukám, že jsi mocně rozvlnila hladinu ;o ))

Yana: Moc děkuju, i za ten nadprůměrný časopis, potěšila jsi mě. Na tom, co píšeš o zpohodlnělých mužích, určitě něco je. A ženy víc řeší, to je taky fakt. Hm, dá se na to dívat z mnoha stran a každá ukáže něco jiného a žádný pohled není všeobecně platný. To zní jako fajn závěr úvahy o ničem... ale aspoň vedla k hezké debatě :).

Meluzina: Díky, to je zajímavé. A souhlasím, že láska podmíněná a nepodmíněná se nemusí navzájem vylučovat, ony mezilidské vztahy jsou obecně dost složité na jakékoliv škatulkování.

kekebreke: Děkuji.

Severak: Díky za komentář. Určitě je to paušalizování a navíc pouhý střípek v tom všem, co ovlivňuje myšlení a chování každého jednotlivce. Jen jsem chtěla říct, že pro ženy je nějaké myšlení a chování možná typičtější, přirozeně k němu tíhnou. Pouhý nápad, postřeh.
A nikde tam myslím netvrdím, že muži nejsou schopni přehlížet vzhledové nedostatky. Po pravdě, tuhle schopnost máme asi všichni, protože vzhledově dokonalý partner je velmi vzácný :).

Singularis: Moc zajímavé. Jsem ráda, že jsem inspirovala k další úvaze. I když myslím, že jsem psala o něčem trošku jiném, určitě to spolu souvisí.

vnímám článeček jako úvahu v nadprůměrném ženském časopisu, vůbec si nemyslím že je podřadná, je to jen tvé uvažování, tvůj názor, tvůj pohled, úvaha není od toho aby byla objektivní, ale pravda je že s touhle také nesouhlasím, chápu že rozvíjíš to co píšeš v anotaci a v závěru, to už jsem někdy někde četla, nebo slyšela a i to mi přijde jako blbost, já myslím že naopak ve vztahu jsou spokojenější muži, jsou línější, pohodlnější, dle mé zkušenosti rychleji stárnou...ale to je zase jen můj názor, v podstatě si myslím že muži své štěstí méně řeší, oni tak proplouvají a na otázku zda jsou šťastní mnohdy ani neodpoví, ale ženy jsou více schopné dělat cokoliv pro své štěstí a proto možná se snadněji vyjádří že jsou šťastné. No myslím že pod tím dílkem máš tolik komentářů že se víc rozepisovat nebudu, v podstatě by se dala rozebrat každá věta

Orionka: Singularis: Zajímavý pohled na věc, i když ani já bych to takto genderově nerozdělila, neboť dle Tvého popisu jsem spíše muž. Nejdřív se zamiluju a pak řeším, což je pro život velmi nešťatné. Naštěstí i v tomhle se člověk může učit a rozvíjet.

Ke komentáři Singularis bych ráda dodala, že si nemyslím, že by oba způsoby lásky nemohly být současně k jedné osobě. Naopak si myslím, že jsou tam často oba přítomny a možná jeden na chvíli převládne. To ultimátum, o kterém píšeš, nevylučuje, že k němu cítila i lásku nepodmíněnou. Rozchod nemusí vždy znamenat konec lásky.

A mně se ta úvaha líbí. A hodně. Souhlasím, že se to nemůže dotýkat každého muže a ženy, že to není ani paušál, ale má to hlavu a patu, má to myšlenku i střízlivé spektrum reality. Za mě ano.

Zajímavá úvaha. Nicméně jak už tu psal kmotrov - je to paušalizování. Ze své zkušenosti můžu říct že neexistuje nic jako "typicky mužské" nebo "typicky ženské" myšlení. Konkrétní osoby mají vždycky nějaké vlastnosti, které bychom pro jejich pohlaví/platovou třídu/whatever nečekali.

Navíc dle této úvahy to vypadá, že muži nejsou schopni něco označit za nepodstatnou blbost (viz vrásky špeky a křivé zuby).

Ještě dva generově atypické příklady: když Christina Maslach ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Christina_Maslach ) rozmluvila Phillipu Zimbardovi pokračování stanfordského vězeňského experimentu, projevila jednoznačně lásku podmíněnou, dokonce to tak snad i řekla. (Kdyby projevila lásku nepodmíněnou, musela by ho milovat za zorganizování krutosti, kterou tam viděla.) A naopak když umírala první žena profesora Feynmana, ten s ní zůstal až do konce, čímž projevil lásku nepodmíněnou. (Bylo to v jedné z jeho knih, musel/a bych to najít.)

Z genderového hlediska především nesouhlasím s neprůkazným tvrzením, že je takové chování geneticky zakódované. Připadá mi, že souvisí s láskou podmíněnou a láskou nepodmíněnou. Láska nepodmíněná, v naši kultuře tradičně očekávaná od žen, znamená milovat někoho bez podmínek, prostě takového, jaký je, a právě proto, že takový je. Láska nepodmíněná, v naší kultuře tradičně očekávaná od mužů, znamená soudit a klást druhému podmínky a milovat ho za to, že těmto podmínkám dokáže vyhovět. Každý člověk je schopen obou druhů lásky (byť, pochopitelně, ne současně k jednomu objektu) a také oba druhy potřebuje, nejvíc už jako dítě, protože tehdy ovlivňují jeho duševní vývoj, ale člověk potřebuje oba druhy lásky po celý život; pokud ve vztahu dostává jen jeden druh lásky, musí si zbývající druh vynahradit sám. Pokud člověku jeden z druhů lásky chybí, strádá; chybí-li mu láska nepodmíněná, chybí mu vztah k domovu, pocit bezpečí a schopnost si odpočinout nebo odpouštět druhým, chybí-li mu láska podmíněná, je rozmazlený, nesoustředěný a chybí mu hodnoty a smysl života. Ale dle mého názoru to nesouvisí s pohlavím.