budu citovat jednoho svého profesora: To, že umřel někdo před vámi? Pche, to nic neznamená.

taron: Možná to je tím, že kluci jsou malí chlapi, zápasí radši uvnitř :). Dík za komentář.

Taky s tím zápasíme :) já a malá, zajímavé je, že syna to nezajímá :)

j.f.julián: Pokud vím, tak ve fotbalové terminologii se vazba "vsítit gól" běžně používá. A jinak tvému komentáři nerozumím - jestli máš co říct, tak říkej, jestli nemáš nebo nechceš, tak snad je zbytečné to sem psát. Mě potěší každý komentář, i kritický a puntičkářský :)

kdybych byl puntičkář, zak bych měl hodně co říct.
ale proč? (jen vsíťuješ je nesmysl)

Máta: Já děkuji!

Moc hezké... i když hezké asi není to správné slovo. Dotklo se mě to... taky tulím dcerku a povídáme si o smrti... od jejích tří let, kdy s ní začala.
Díky!

Yana: Děkuji za milý komentář.

a já to beru jako povídku, která mě dojala, ale ne nechci...je to moc hezké a je tam řečeno mnoho, dobrá...nebudu to rozebírat, vlastně proč vždyť my už máme jasno;-) a já kdysi měla podobné obavy

vanovaso: Máš pravdu, tyhle otázky jsou taky věčné.

Amelie M.: Díky! Máš pravdu, fejeton je spíš k zamyšlení než k rozebírání. Jsem ráda, že se ti líbil.

A jednoho dne ty dveře otevře a bude si klást stejné otázky, možná ještě intenzivněji, protože už ví ,jak život běží a nic na tom nezmění skutečnost, že věří v existenci věčnosti.

hezky! beru to, jako fejeton a proto neočekávám nějaké sáhodlouhé rozebírání tématu..

závěrečné myšlenky jsou naprosto super..

Orionka: Zpátečka tomu dala šmrnc, řidič byl povedený :-D A ona i ta rozvláčnost někdy není na škodu, trochu toho čtenáře povodit za nos, hodit ho na růžový obláček, než ho zase pěkně skopneš dolu. Trochu si s ním pohrát :-D

Amelie M.: :))
Pomníček u cesty by mě teda nenapadl, to tě asi na vteřinku zmátlo, že seděl do kříže... zajímavá asociace :). Ale hlavně jsem ráda, že si konečně někdo všiml postavy řidiče, který je skrytým hrdinou. Ten závěr, že se z cestování ve vedru cvokne, vlastně říká sám o sobě :).
Moc děkuji za přečtení i komentář.

Máta: Co říct... no užívám si tvůj komentář, mám z něj velkou radost!
Já mám sklon k úspornému vyjadřování, tohle je na mě nezvykle popisné a rozvláčné, tak jsem moc ráda, že to tak čtenářům nepřipadá... nebo to aspoň zatím tak vypadá :).
Abych se přiznala, vymýšlela jsem nějaký zajímavý závěr a původně ji dala dohromady s řidičem (v téhle verzi samozřejmě sympaťákem :)), ale vyšla z toho děsná červená knihovna, tak jsem radši zas hodila zpátečku.
Já děkuju ;-)

hezký :-) a můj dojem? líbí se mi tvůj popis obyčejných věcí, pocitů.. to se ti povedlo..

a sím tě, normálně jsem čekala, jak jsem dočetla k tomu, že zahlédla ty jeho oči.. že vidí nějaký kříž u cesty a on tam chudák má svůj pomníček.. tak jsem zblblá z podobných námětů :D takže mě překvapilo, že ho zahlédla v autobuse..

nicméně asi nejvíc se mi líbila ta škodolibost řidiče na konci.. aaaaaaaach.. to je pro mě lahůdka :D

Orionka: Já věděla, že to umíš! Dnes nemám sebemenší výtku, líbí se mi to moc. Ta pocitová rovina byla bezvadná, měla jsem zimomriavky až... tam kde pojmenování mých zad přestává být slušným... jaksi, že? :-D A konec, upřímně, čekala jsem, že to nebude mít srdíčkový konec. Ne že by nebyl překvapivý a vtipný, ale protože jsi to psala ty. Tušila jsem, že mi jen stříkáš do obličeje sladkou růžovou voňavku, taháš mě za nohu, abys mi pak mohla dát pěknou tečku mezi oči. Holt, už tak nějak poznám svou krevní skupinu :-D
Díky.

PrimaDen: Děkuji :).

Povídka má pro mě vše co má mít..takže chválím:)