Určitě. Bílá místa jsou nositelem významu (jako v Pythonu ozval se programátor ve mě) a tak mají určitě i vliv na čtení. Je však na každém čtenáři jaký...

Severak: Nemám žádný čtený záznam... ono to ani není určeno k přednesu, byť zvuková stránka je pro vnímání textu důležitá.

To odsazování se nečte jako pomlky.

Nejprve si řekněme, že verš není útvar grafický, nýbrž rytmický. No a já vytvářím určité autonomní významové fragmenty (menší než verš nebo půlverš) s určitou rytmickou organizací, která dle potřeby mění spád čtení... tomu se říká sémantizace rytmu. Grafické členění pomáhá vnímat onu autonomii a trochu ruší řádkové členění veršů, čímž umožňuje variabilitu napojování významů do vyšších celků... tak trochu jsem rozvinul to, co je v tradičním verši funkcí přesahu.

Stačí takhle... alespoň jako námět k přemýšlení?

To odsazování se čte jak? To jsou pomlky?

Máš nějakou se zvukem (čtenou)?

vydestilováno vygradováno

Napadá mne, že Ondřej Prouda by měl porozumění. Dočetl jsem se, že už ve 13 letech měl přečtenu celou Francouzskou encyklopedii. Tak by asi věděl, že když se s určitými slovy nakládá jako s šafránem, může to dokonce vyznít i laskavě. Nikoli lascivně.

černálili: ano, to je jedna z možných rovin vnímání... nechci přicházet s nějakou další, pouze podotýkám, že i z mého vlastního pohledu je jich tam více... zároveň platných...

Díky za komentář.

ano, zapomněla jsem dodat, sebe a život, jak píše i PetrK. ..

(pro mě) zvukomalebně "drsný", normální život; jo! :-)

první dvě třetiny básně mně znějí fantasticky, i když smutně až ponuře; jakoby "kdosi" sledoval sebe, a tížilo ho zkamenění..

:-))) Asi budu jediná mluvit konkrétně ... o víně.
Každé slovo jsem prožila, vychutnávala. Také se jedná o degustaci počínající "proudění" naléváním vína, kdy značka André musela ustoupit jinému francouzskému, kořeněnému, červenému vínu. Část, kdy sleduješ barvu a lámání světla, je téměř tak dokonalá jako popis, co se děje v ústech. A když koušeš a mísíš víno pro zvýraznění chuti se vzduchem(atmosfér), úplně jsem viděla, jak se chuťové pohárky plní příchutí sudu(barrique). V závěru pahorky ve mně evokovaly vidinu prosluněné vinice připravené k další sklizni, i když se jedná o stopku(rýha) sklenice, jež chceš vypít.

Hmmm, silný zážitek. Asi to bude znít morbidně, ale nejvíc mě zaujala krev. Hned se mi vynořil muž, jež se poranil do prstu, když včelín stavěl. Jedno slůvko a já viděla další příběh.

No, konečně jedna z Tvých pěkných básniček :-D

hu, líbí se mi to dokonce moc ... neošoupaná slova, hravý podtón...

Tož to se mi líbí totok.

...

puero: ale ta odpověď prostě není na mně... a na nabourání patosu zapomeň...

No to mi řekni ty, rozumíš, ta báseň se tváří odborně, znalecky co do tématu, ale to nabourání patosu to narušuje a mate. Nutí mě si to myslet, opravdu tomu autor rozumí, nebo jen chce vypadat chytře? Ví co je to melanž nebo si to prostě jen našel ve slovníku a použil to v básni? Proč tu úroveň sráží tak lascivním výrazem, k vůli rýmu to není, ten se bez toho obejde, tak proč?

puero: sorry, že s tím otravuju jako s šálkem dobré brazilské kávy, ale zase se nabízí jeden citát:

Poezie nepřichází tajemství vysvětlit, poezie přichází na tajemství upozornit.
(Ivan Diviš: Poslední básně)

puero: a proč je to škoda, co je na tom špatně? A měl jsem vůbec nějaký konkrétní záměr, co si máš myslet?

To je škoda. Nutí mě to myslet si něco jiného, než co byl záměr autora.