28. 10. 2009
přidáno 13.03.2013
hodnoceno 5
čteno 1193(16)
posláno 0
  
přidáno 13.03.2013 - 19:07
Viviana Mori
Já to řeknu tak jak to cítím, upřímně... v půlce básně jsem si říkala, že tvé předešlé mi přišly takové svěžejší, emotivnější, nebo tak (vím, volím asi blbá slova), ale zase ten konec to dobře uzavřel, je to originální a působí to fajn.
A na druhé přečtení byla lepší. Celkově samozřejmě úroveň vysoká. Ale je mi taky blbé ti to pořád psát. Ale tvá tvorba se mi líbí.
přidáno 13.03.2013 - 12:47
...
přidáno 13.03.2013 - 01:02
Určitě. Bílá místa jsou nositelem významu (jako v Pythonu ozval se programátor ve mě) a tak mají určitě i vliv na čtení. Je však na každém čtenáři jaký...
přidáno 13.03.2013 - 00:52
Severak: Nemám žádný čtený záznam... ono to ani není určeno k přednesu, byť zvuková stránka je pro vnímání textu důležitá.

To odsazování se nečte jako pomlky.

Nejprve si řekněme, že verš není útvar grafický, nýbrž rytmický. No a já vytvářím určité autonomní významové fragmenty (menší než verš nebo půlverš) s určitou rytmickou organizací, která dle potřeby mění spád čtení... tomu se říká sémantizace rytmu. Grafické členění pomáhá vnímat onu autonomii a trochu ruší řádkové členění veršů, čímž umožňuje variabilitu napojování významů do vyšších celků... tak trochu jsem rozvinul to, co je v tradičním verši funkcí přesahu.

Stačí takhle... alespoň jako námět k přemýšlení?
přidáno 13.03.2013 - 00:37
To odsazování se čte jak? To jsou pomlky?

Máš nějakou se zvukem (čtenou)?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nespavost : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Zápisky z nekropole
Předchozí dílo autora : Petrifikace

» narozeniny
Traci [17], Ed.HaNy [14], Dany Lujs [14], Calime.CZ [13], Pavla358 [11], Verča Lazarú [2]
» řekli o sobě
shane řekl o Severka :
Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming