Jsi Iluze přeci promítnutá skrze myšlenky na plátno života.

ou, bolí... ale krásně popsaný... cítím až v morku kostí...

úzkosti! ach úzkosti! ustup! dej prostor objetí... :-*

Hezká, smutná.. "kolik jen slov o lásce není třeba vyslovit" - tohle je nejvíc..

...říkám tomu záchytný bod, hezká pocitovka...

taky bych šel v dešti na procházku :)

podzimní melancholie plná otázek...
mám Tě ráda :-)

ano :)

Nechtěla jsem psát jen pouhé "líbí se mi", ale co jiného napsat, takhle báseň si nezaslouží komentáře, na to je moc krásná.

cca 4500 viditelných pouhým okem :P
Ještě, že za nimi jsou spousty, které nevidíme.
Jo je to dobrá miniatura.

Vážně krásný. Takový jemný. Taky bych chtěl umět tak psát. Moje je proti tomu, jak když něco hulákám a mlátím u toho do bubnu.

Krásná.

To Rozcestí bez cest mi připomnělo, že se říká, že svoboda je pro odvážné. Nevím, jestli to platí i tady. Kažopádně tou básní procházíme asi občas všichni. A provokuje některé myšlenky, aby se probraly ze spánku.

...na scestí... :)

Lasak: Ano, správně :))
A víš, jak to mám :) je to jen pocitovka, u které nepřemýšlím, takźe se nesnažím ani o oroginální slova, nebo správné slovosledy. Nicméně, v prvním momentě jsem to měla jak píšeš. Ale v mým rozpoložení, mi to znělo líp takhle :D děkuju za názor :)

Nevyvrací ta anotace sebe sama? Pokud to byl záměr -> nice
No, co se týče díla. osobně bych se vykašlal bych se na některé rysy. Např. bych napsal ve správném slovosledu klasicky "hledám světlo" a pod.

Libí a dost.

Někdy je třeba promluvit.....:)

Nikytu: Zajímavý komentář.

Hranice mezi tím, kdy nás náš strach chrání a kdy nás (zbytečně) brzdí, je někdy dost tenká. A my se vlastně celý život učíme rozpoznávat, který případ to zrovna je.