06.12.2012
38, žena, muž
|
komentáře k dílům uživatele :
25.09.2018 - 20:31
10
Já bych obra vsadila do klece, a jezdila s ním po království a lidi by měli radost, protože by byl obr opravdu zbaven vlády
15.09.2018 - 17:22
4
Singularis: "překvapení nevyhledávám" - Pokud je výraznější riziko, že půjde o negativní překvapení, tak tento druh také nevyhledávám, ale "vyhledávám" ze škály pravděpodobně neutrální až pozitivní (myšleno buď samo o sobě či v důsledku), protože překvapení mj. nabízí možnost údivu a údiv je (minimálně podle Aristotela a Platóna) počátkem filosofování, resp. překvapení může být zdrojem inspirace. Jináč "vyhledávat překvapení" pro mě znamená i vyhledávat takové rozhovory, v kterých se mohu dozvědět něco pro mě nového nečekaného zajímavého.
"při studiu podkladů [...] reakce čtenářů" - Ano, na to se vztahuje ta část s "životními okolnostmi".
"I čtenář knihy se na příběhu může dost kreativně podílet, ale problémem je často autorské právo" - A také je to pak zase o něco vzdálenější životu (vůči takto kolektivně psanému dílu), protože pokud někdo předělává cizorodé dílo (s možností zcela se vyhnout konsenzu (pokud se neřídí nějakými limitujícími pravidly od autora)), tak tím může předělávat děj, což by v převodu do života znamenalo fakticky měnit historii (ne jen záznamy o ní), což buď nelze, nebo to zatím neumíme (a kdyby ano, tak by to velmi pravděpodobně fungovalo velmi odlišným způsobem).
Kdybych to měl vztáhnout k pojmu "fan fikce na život" z předmluvy tvé knihy Ester Krejčí, takto kolektivně psané dílo je fan fikce na život ne(jen) z hlediska stylu obsahu, ale (i) z hlediska interaktivního kolektivního nepředvídatelného procesu vzniku. Je to přibližování vzniku textu k procesu života (ve smyslu děje, ne organického), aniž by se z něj stala počítačová hra.
"při studiu podkladů [...] reakce čtenářů" - Ano, na to se vztahuje ta část s "životními okolnostmi".
"I čtenář knihy se na příběhu může dost kreativně podílet, ale problémem je často autorské právo" - A také je to pak zase o něco vzdálenější životu (vůči takto kolektivně psanému dílu), protože pokud někdo předělává cizorodé dílo (s možností zcela se vyhnout konsenzu (pokud se neřídí nějakými limitujícími pravidly od autora)), tak tím může předělávat děj, což by v převodu do života znamenalo fakticky měnit historii (ne jen záznamy o ní), což buď nelze, nebo to zatím neumíme (a kdyby ano, tak by to velmi pravděpodobně fungovalo velmi odlišným způsobem).
Kdybych to měl vztáhnout k pojmu "fan fikce na život" z předmluvy tvé knihy Ester Krejčí, takto kolektivně psané dílo je fan fikce na život ne(jen) z hlediska stylu obsahu, ale (i) z hlediska interaktivního kolektivního nepředvídatelného procesu vzniku. Je to přibližování vzniku textu k procesu života (ve smyslu děje, ne organického), aniž by se z něj stala počítačová hra.
15.09.2018 - 10:10
4
Sebastián Wortys: Já osobně překvapení nevyhledávám, takže mi jejich absence při psaní díla nevadí. (I při tom ale člověka potká nejedno překvapení při studiu podkladů nebo souvisejících experimentech. Další překvapení skýtají reakce čtenářů, pokud jsou ochotní se o ně podělit.)
I čtenář knihy se na příběhu může dost kreativně podílet, ale problémem je často autorské právo, které může i v případě dobré vůle poměrně snadno způsobit velkou škodu oběma stranám (autorovi předlohy i pokračování), reálným příkladem je tzv. incident Kontrabandu, viz http://esterkrejci.mzf.cz/eddr/doku.php?id=incident_kontrabandu .
Hudba ticha se určitě dá číst samostatně; já jsem ji tak četl/a a naopak Kronika královraha mě nezaujala. A až přečteš Hudbu ticha, můžeš také zkusit moji parodii na ni: https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=31237-svizny-prulet-intui
ci-ticha . Mimochodem, ta slepota v Hudbě ticha není, tu mám z knihy Já nejsem neviditelná od Marcuse Sedwicka ( https://www.databazeknih.cz/knihy/ja-nejsem-neviditelna-230870 ), její hlavní děj by tě asi nezaujal, ale pokud na ni narazíš, určitě si přečti ty zápisky jejího otce o synchronicitě (poznáš je podle odlišného písma), ty by tě určitě zaujmout mohly (podobají se tvým vlastním), byť vlastně k žádnému skutečně užitečnému poznatku nevedou.
I čtenář knihy se na příběhu může dost kreativně podílet, ale problémem je často autorské právo, které může i v případě dobré vůle poměrně snadno způsobit velkou škodu oběma stranám (autorovi předlohy i pokračování), reálným příkladem je tzv. incident Kontrabandu, viz http://esterkrejci.mzf.cz/eddr/doku.php?id=incident_kontrabandu .
Hudba ticha se určitě dá číst samostatně; já jsem ji tak četl/a a naopak Kronika královraha mě nezaujala. A až přečteš Hudbu ticha, můžeš také zkusit moji parodii na ni: https://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=31237-svizny-prulet-intui
ci-ticha . Mimochodem, ta slepota v Hudbě ticha není, tu mám z knihy Já nejsem neviditelná od Marcuse Sedwicka ( https://www.databazeknih.cz/knihy/ja-nejsem-neviditelna-230870 ), její hlavní děj by tě asi nezaujal, ale pokud na ni narazíš, určitě si přečti ty zápisky jejího otce o synchronicitě (poznáš je podle odlišného písma), ty by tě určitě zaujmout mohly (podobají se tvým vlastním), byť vlastně k žádnému skutečně užitečnému poznatku nevedou.
14.09.2018 - 22:00
4
"příkryt“ podle Hudby ticha od Patricka Rothfusse" - Zaujalo mě to - možná si to někdy přečtu, ;). Dá se to číst samostatně?
14.09.2018 - 21:41
4
Mockrát děkuji za krásné pokračování mého díla, ;).
Některá slova jsi použil(a) tak, jak jsem zamýšlel (třeba epistemologický anarchismus) a jiná pro mě nečekaným způsobem (třeba urbex).
Děj se tím zajímavým nápadem s tmou vyvinul trochu jiným způsobem, než jak jsem o tom zkoušel přemýšlet, ale to je právě jedna z těch věcí, která mi na tomto způsobu psaní připadá zajímavá, ;).
Když nějaké dílo píše pouze jeden člověk, tak (z víceméně bezprostředního hlediska) je převážně jen v jeho režii, autor předem tuší děj, nějak zná sám sebe, má poslední slovo a nemůže tedy být pořádně překvapen vývojem svého díla (doopravdy překvapen může být pouze životními okolnostmi při jeho psaní, ale už ne tím, když je do toho díla obtiskne).
Když to dílo pak někdo čte, tak sice může být překvapený vývojem, avšak už se na něm obvykle zase nemůže podílet.
Ale když se u psaní jednoho díla střídá víc autorů, tak je to jakoby blíže skutečnému životu, protože nikdo z autorů si nemůže být jistý, co se bude dít v budoucnosti díla a na rozdíl od čtení knihy se na tom vývoji může i kreativně podílet (víc než např. u vzácnějších knih napodobujících formu Kinoautomatu).
Některá slova jsi použil(a) tak, jak jsem zamýšlel (třeba epistemologický anarchismus) a jiná pro mě nečekaným způsobem (třeba urbex).
Děj se tím zajímavým nápadem s tmou vyvinul trochu jiným způsobem, než jak jsem o tom zkoušel přemýšlet, ale to je právě jedna z těch věcí, která mi na tomto způsobu psaní připadá zajímavá, ;).
Když nějaké dílo píše pouze jeden člověk, tak (z víceméně bezprostředního hlediska) je převážně jen v jeho režii, autor předem tuší děj, nějak zná sám sebe, má poslední slovo a nemůže tedy být pořádně překvapen vývojem svého díla (doopravdy překvapen může být pouze životními okolnostmi při jeho psaní, ale už ne tím, když je do toho díla obtiskne).
Když to dílo pak někdo čte, tak sice může být překvapený vývojem, avšak už se na něm obvykle zase nemůže podílet.
Ale když se u psaní jednoho díla střídá víc autorů, tak je to jakoby blíže skutečnému životu, protože nikdo z autorů si nemůže být jistý, co se bude dít v budoucnosti díla a na rozdíl od čtení knihy se na tom vývoji může i kreativně podílet (víc než např. u vzácnějších knih napodobujících formu Kinoautomatu).
12.09.2018 - 20:31
7
RE Singularis:
"restaurace třeba nemůže nabídnout devět velikostí nějakého jídla" - Naštěstí si případný zbytek jídla člověk obvykle může vzít s sebou na později a lze si to vzít i do svého znovupoužitelného obalu, ;).
"s pokladní vybavuje" - Nepsal jsem o pokladních, ale o lidech, jejichž práce je postávat u fronty a pokoušet se nenuceně navazovat konverzaci se zákazníky čekajícími na konci. (Zkouší se to někde v zahraničí, v ČR jsem to zatím nezaznamenal.)
"restaurace třeba nemůže nabídnout devět velikostí nějakého jídla" - Naštěstí si případný zbytek jídla člověk obvykle může vzít s sebou na později a lze si to vzít i do svého znovupoužitelného obalu, ;).
"s pokladní vybavuje" - Nepsal jsem o pokladních, ale o lidech, jejichž práce je postávat u fronty a pokoušet se nenuceně navazovat konverzaci se zákazníky čekajícími na konci. (Zkouší se to někde v zahraničí, v ČR jsem to zatím nezaznamenal.)
12.09.2018 - 17:35
7
Sebastián Wortys: Také myslím, že je tato epizoda povedenější, a těší mě, že si ceníš užitečných informací. :-)
Podobnost s Láskou v housce tam vidím také. Hlavní rozdíl je, že tam šlo o rychlé občerstvení, zatímco zde o drogerii.
Ekologické následky různých druhů odpadků jsou samy o sobě důležité a dost rozsáhlé téma, až se obávám, že je nad možnosti uvažování běžných laiků. Přitom plýtvání vidíme všude kolem sebe a lidé ho nezřídka podporují jednoduše svým nevědomým chováním - restaurace třeba nemůže nabídnout devět velikostí nějakého jídla, protože zákazník, který by si nebyl jistý mezi velikostí číslo tři a velikostí číslo čtyři, by si nevybral ani jednu. Prostě proto, že tak lidský mozek funguje. (Pro podrobnosti viz např. knihu Jak drahé je zdarma - https://www.databazeknih.cz/knihy/jak-drahe-je-zdarma-116947 ) A je těžké s tím něco udělat. (Ale za ten postřeh s hlodavci a plísněmi rozhodně děkuji.)
"salámová metoda - nejlepší věta": Děkuji. :-)
soukromé povídání - Myslím, že záleží na situaci. Když u jediné otevřené pokladny stojí pět zákazníků a ten první se s pokladní vybavuje o tom, jak jeho pes honil po poli zajíce, toho jednoho zákazníka to možná potěší, ale zbylé čtyři to naštve. Podobně když obsluha u ochutnávkového stánku nemá co dělat, může efektivně nabízet ochutnávku kolemjdoucím, zatímco když si s někým povídá, kolemjdoucí se tam téměř jistě nezastaví, ani kdyby chtěli/y. Naopak v takové venkovské prodejně, kde je pokladní odpočatá/ý a má na všechno dost času, to může fungovat dobře. Mě osobně docela štve, když jdu k pokladně vyřídit celkem triviální požadavek a zákazníci přede mnou si nechávají pomalu předčítat všechny možnosti a o všem se ujišťují. Myslím, že na triviální požadavky by měla být zvláštní expresní pokladna, aby se oddělily od požadavků komplexních. (Takto to totiž jen nutí lidi, aby triviální požadavky, kde to jde, vyřizovali elektronicky.)
S tím rozporuplným pohledem je to velmi zajímavý postřeh. Myslím, že podobně rozporuplný pohled má asi většina lidí. Člověk totiž na svoje okolí jako celek jen stěží může mít jednoznačně kladný nebo jednoznačně záporný názor. Vždy na tom okolí totiž je schopen najít aspekty, které se mu smrtelně hnusí, a jiné aspekty, pro které pro něj má smysl žít. Takže při vyjádření jasného názoru musí člověk pojem "světa" či "okolí" redukovat na určité aspekty, ke kterým se dovede jednoznačně vyjádřit. V tom prvním případě v epizodě to byla městská krajina venku, v tom druhém zase obchodní praktiky v hypermarketu.
Děkuji za reakci délky, jakou si ta epizoda zaslouží. :-)
Podobnost s Láskou v housce tam vidím také. Hlavní rozdíl je, že tam šlo o rychlé občerstvení, zatímco zde o drogerii.
Ekologické následky různých druhů odpadků jsou samy o sobě důležité a dost rozsáhlé téma, až se obávám, že je nad možnosti uvažování běžných laiků. Přitom plýtvání vidíme všude kolem sebe a lidé ho nezřídka podporují jednoduše svým nevědomým chováním - restaurace třeba nemůže nabídnout devět velikostí nějakého jídla, protože zákazník, který by si nebyl jistý mezi velikostí číslo tři a velikostí číslo čtyři, by si nevybral ani jednu. Prostě proto, že tak lidský mozek funguje. (Pro podrobnosti viz např. knihu Jak drahé je zdarma - https://www.databazeknih.cz/knihy/jak-drahe-je-zdarma-116947 ) A je těžké s tím něco udělat. (Ale za ten postřeh s hlodavci a plísněmi rozhodně děkuji.)
"salámová metoda - nejlepší věta": Děkuji. :-)
soukromé povídání - Myslím, že záleží na situaci. Když u jediné otevřené pokladny stojí pět zákazníků a ten první se s pokladní vybavuje o tom, jak jeho pes honil po poli zajíce, toho jednoho zákazníka to možná potěší, ale zbylé čtyři to naštve. Podobně když obsluha u ochutnávkového stánku nemá co dělat, může efektivně nabízet ochutnávku kolemjdoucím, zatímco když si s někým povídá, kolemjdoucí se tam téměř jistě nezastaví, ani kdyby chtěli/y. Naopak v takové venkovské prodejně, kde je pokladní odpočatá/ý a má na všechno dost času, to může fungovat dobře. Mě osobně docela štve, když jdu k pokladně vyřídit celkem triviální požadavek a zákazníci přede mnou si nechávají pomalu předčítat všechny možnosti a o všem se ujišťují. Myslím, že na triviální požadavky by měla být zvláštní expresní pokladna, aby se oddělily od požadavků komplexních. (Takto to totiž jen nutí lidi, aby triviální požadavky, kde to jde, vyřizovali elektronicky.)
S tím rozporuplným pohledem je to velmi zajímavý postřeh. Myslím, že podobně rozporuplný pohled má asi většina lidí. Člověk totiž na svoje okolí jako celek jen stěží může mít jednoznačně kladný nebo jednoznačně záporný názor. Vždy na tom okolí totiž je schopen najít aspekty, které se mu smrtelně hnusí, a jiné aspekty, pro které pro něj má smysl žít. Takže při vyjádření jasného názoru musí člověk pojem "světa" či "okolí" redukovat na určité aspekty, ke kterým se dovede jednoznačně vyjádřit. V tom prvním případě v epizodě to byla městská krajina venku, v tom druhém zase obchodní praktiky v hypermarketu.
Děkuji za reakci délky, jakou si ta epizoda zaslouží. :-)
10.09.2018 - 11:25
17
Velmi zajímavá a propracovaná esej. Zenový mnich by nejspíš odpověděl, že před sebou nemá žádné jablko.
10.09.2018 - 05:38
17
Sebastián Wortys: Děkuji za komentář i publikovaný článek. :-)
09.09.2018 - 17:29
17
Celkem zajímavá esej, ;). V návaznosti na ni jsem publikoval článek "Pojmové krájení Celku a věda jako vylepšená víra" ( https://swortys.blogspot.com/2018/08/pojmove-krajeni-celku-veda-
jako.html ), což je víceméně výstřižek mého názoru z konverzece se Singularis. Jen si nemyslím, že svět víry a svět vědy "jsou oddělené" (viz. článek).
jako.html ), což je víceméně výstřižek mého názoru z konverzece se Singularis. Jen si nemyslím, že svět víry a svět vědy "jsou oddělené" (viz. článek).
09.09.2018 - 17:28
7
(Tato reakce je výřez z osobní komunikace.)
Pro mě je to zajímavější než epizoda Únikový reflex, protože je tam víc užitečných informací.
Úvod s oázou mi připomíná videoklip Xindl X a Olga Lounová - Láska v housce.
"MOJE VINNÁ RÉVA: Ale není to plýtvání?" - Z praktického hlediska bych k tomu doplnil, že pokud ta pizza nakonec skončila v odpadcích, tak není dobré takto mj. podporovat množení zvířat na skládkách (ví jak protrhnout tenký pytel), protože mohou přenášet choroby z odpadků (v kterých se předtím mohli přehrabovat i bezdomovci). A ani, když z mnoha protrhnutých pytlů unikají spory plísní (ze shnilého jídla) do ovzduší, tak to není moc zdravé...
"ESTER KREJČÍ: Myslím, že většina dnešních lidí nemá žádné pevné přesvědčení, takže je stačí odizolovat od rodiny a přátel a pak je lze postupným posouváním hranic, takzvanou salámovou metodou¹⁰, přesvědčit k čemukoliv, zvlášť když jim nabídnete hodně peněz." - Za mě asi nejlepší věta z této epizody, ;), i když bohužel celkem pravdivá, xD.
"Když nás šéf zase nachytá, jak si soukromě povídáme se zákazníkem, vyhodí nás oba!" - Trochu mě překvapuje, že to opravdu zakazují, protože někteří zákazníci by si rádi popovídali a o to raději by se do obchodu vrátili. Alespoň však existuje o důvod víc, proč navštěvovat malé podniky - člověk si tam může popovídat jako člověk s člověkem. Ale už jsem zaslechl i to, že v některých hypermarketech třeba zkoušejí zpříjemnit zákazníkům čekání ve frontě najmutím člověka, aby si s nimi neformálně povídal, pokud mají zájem.
Připadá mi, že Ester Krejčí v této epizodě má trochu rozporuplný pohled na místo, kde žije. Nejprve je "ESTER KREJČÍ: [...] Je mi sympatická soudobá podoba tohoto města. Nic bych neměnila." a později "MOJE VINNÁ RÉVA: Ale to je strašné! Jak můžete v takovém světě vůbec žít? ESTER KREJČÍ: Také už jsem pomýšlela na sebevraždu."
Pro mě je to zajímavější než epizoda Únikový reflex, protože je tam víc užitečných informací.
Úvod s oázou mi připomíná videoklip Xindl X a Olga Lounová - Láska v housce.
"MOJE VINNÁ RÉVA: Ale není to plýtvání?" - Z praktického hlediska bych k tomu doplnil, že pokud ta pizza nakonec skončila v odpadcích, tak není dobré takto mj. podporovat množení zvířat na skládkách (ví jak protrhnout tenký pytel), protože mohou přenášet choroby z odpadků (v kterých se předtím mohli přehrabovat i bezdomovci). A ani, když z mnoha protrhnutých pytlů unikají spory plísní (ze shnilého jídla) do ovzduší, tak to není moc zdravé...
"ESTER KREJČÍ: Myslím, že většina dnešních lidí nemá žádné pevné přesvědčení, takže je stačí odizolovat od rodiny a přátel a pak je lze postupným posouváním hranic, takzvanou salámovou metodou¹⁰, přesvědčit k čemukoliv, zvlášť když jim nabídnete hodně peněz." - Za mě asi nejlepší věta z této epizody, ;), i když bohužel celkem pravdivá, xD.
"Když nás šéf zase nachytá, jak si soukromě povídáme se zákazníkem, vyhodí nás oba!" - Trochu mě překvapuje, že to opravdu zakazují, protože někteří zákazníci by si rádi popovídali a o to raději by se do obchodu vrátili. Alespoň však existuje o důvod víc, proč navštěvovat malé podniky - člověk si tam může popovídat jako člověk s člověkem. Ale už jsem zaslechl i to, že v některých hypermarketech třeba zkoušejí zpříjemnit zákazníkům čekání ve frontě najmutím člověka, aby si s nimi neformálně povídal, pokud mají zájem.
Připadá mi, že Ester Krejčí v této epizodě má trochu rozporuplný pohled na místo, kde žije. Nejprve je "ESTER KREJČÍ: [...] Je mi sympatická soudobá podoba tohoto města. Nic bych neměnila." a později "MOJE VINNÁ RÉVA: Ale to je strašné! Jak můžete v takovém světě vůbec žít? ESTER KREJČÍ: Také už jsem pomýšlela na sebevraždu."
06.09.2018 - 20:44
6
Sebastián Wortys: Připravil/a jsem verzi se zvýrazněním jako zápisek: https://www.psanci.cz/denik.php?denik_id=5914-osudovy-syzygos-sl
ova-a-puvodci . Pracoval/a jsem s nimi tak, že jsem si všechna slova napsal/a na papír a prostě z nich začal/a vymýšlet příběh. Ani jsem se nemusel/a moc vracet a opravovat, což u mně někdy nastává.
ova-a-puvodci . Pracoval/a jsem s nimi tak, že jsem si všechna slova napsal/a na papír a prostě z nich začal/a vymýšlet příběh. Ani jsem se nemusel/a moc vracet a opravovat, což u mně někdy nastává.
05.09.2018 - 17:59
6
Bylo by fajn, kdyby ta slova navržená v diskusi byla v povídce nějak zvýrazněna, aby bylo hned jasné, která to jsou a jak jsi s nimi pracoval(a), ;).
30.08.2018 - 12:45
2
Jsem rád, že jsem tě, Ester Krejčí (autor-ko/e knihy Singularis), inspiroval k napsání díla, :D.
12.07.2018 - 13:22
7
Hanulka: Nikytu: Přesně to bych si přál/a také. Moc děkuji. :-))
11.07.2018 - 09:25
7
Singularis: no, takové zaměstnání mám :) živí mě, baví mě, ale je fakt dost psychicky náročný, takže mě pomalu i ničí.. časem ze mě bude troska :)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Dívka v modrém řekla o Severak :Dlouho jsem přemýšlela, co napsat, ale ztrácím se v tom a nemám slov. Strašně silně mi imponuje a já nevím proč. Chci to zjistit!