přemýšlím co znamená to "zamířit proti proudu času", ale zní to rozhodně dobře...

Zajímavá :-)

hodně dobrý.

Sláwek má pravdu. V textu je mnoho slov, bez kterých by se báseň klidně obešla.

tohle je klasický kakuzu, spousta neotřelých obratů, skvělý námět, působivá atmosféra, a opakování jakéhosi refrénu ke zvýšení účinku, líbí, líbí

moře přívlastků a gramatické drti... proškrtat to na tak na dvě čtyřverší by nebylo od věci

Moc se mi líbí, má úžasnou atmosféru :-)

Tak začátek básně se mě líbí dost /Uprostřed zpěněné vody
se tvá loď rozlomila
zmítala jsi se v bouři citů
když ke dnu klesala tvá pýcha /

druhá část už pro mě slabší ale né špatná jen mě moc nevtáhla, celkově se mi báseň líbí i když bych něco upravila ale jen můj pohled jeden z mnoha :-) Hodně zdaru ve psaní přeji

ano, obsah a obraty jsou u kakuzu pro mě vždy velkolepé, nevím jak jinak to nazvat, bohužel ten rytmus také vnímám, přečetla jsem ji znova a pomalu, je to lepší a je tam pro mě skrytá myšlenka týkající se víry, třeba víry v sama sebe

No... takhle, kdybych se v tom měla víc šťourat, asi by to bylo na delší dobu a já mám dneska ještě moc práce, takže to trochu zkrátím.
Na první přečtení se mi nezdála hlavně ta první strofa, jenže nevím moc proč. Možná proto, že jsem se lekla, že se bude jednat o nějaké podivné rýmy. :-D Ta forma je chaotická, možná je tam zbytečně mi slov. Hlavně to "mě" a "mi".

Pro mne je téma kostela a vše kolem něho dnes nějaké silné, to bude asi tím, že je neděle :)))

pokud "bolest svátá" není překlep, je to docela zajímavý obrat, bohužel pro mne v celém textu jediný takový

v rytmu nemáš vůbec jasno

Obsah je velmi, velmi zajímavý. Ale celek působí neobratně, kostrbatě. 3 strofa je nejslabší, až podprůměrná.

Kakuzu: pravda, s tou koulí je to zajímavý postřeh, touché... ;)

Homér: no ve tmě se těžko stromy rozeznávaj zvlášť když jsou vzrostlý

miroslawek: z pohledu geometrie je koule taky svým způsobem nekonečná a to proto, že nemá konce a ani začátku... a k tomu stínu když je světlo (tudíž i slabounký paprsek, tak stíny jsou, jenže v tmavém pozadí si jich nevšímáme a neuvědomujeme si je.

Čtení tvých básní je jako prodírání se hustým lesem. Opravdu mám pocit, že tvoje básně jsou takové zelené.
Takhle: Mám pocit, že se lepšíš. Což jsem opravdu moc ráda.
Tvé básně jsou košaté, smutné, zralé tak na osamělý večer u vína... (a to myslím ty lepší). Možná mi trochu vadí spojení "nekonečnosti hvězd", to je takové neobjevné a nezní to tam ani moc poeticky, i s tou extravagancí. Jsou tam pěkné momentky, takové záblesky, pak to trochu klesá do ponuřejších obrazů. Další přirovnání by byla trampolína, chvíli při čtení poskočím nahoru a mám krásný výhled, pak zase spadnu dolů do toho temného lesa... ještě nedohlédnu, ještě jsi se úplně neotevřel, pořád mám ten pocit. Ale posouváš se. Hurá.

miroslawek: Leda, že by se pohyboval na vrchovištích, tam stromy nějaký ten stín vrhají, jenže by mohl zapadnout do rašeliny.

slavík zpívá ve dne i v noci, ke spánku se tedy neukládá

nekonečný je Vesmír, hvězdy jsou obrovské, nicméně ohraničené plazmové koule

i pokud je večer jasný, v lese mezi stromy je tma a smrk nevrhá stín

jako bláznivý kolotoč na pouti
který někdo nechal spuštěn
jen tak pro radost z té chvíle ........líbí