Úplně rozumím pocitům, které popisuješ... Hezké

Opakovaně čtu verše a nemohu najít ten pravý důvod k poutům, která mně byla jejich čtením nasazena. Neblíže je příspěvek z 12.01.2018 - 00:03.

Skutečně tvé dílo láká k návštěvě :)

Děkuji za komentář, ale nejedná se o Terezín, jedná se o hřbitov v Bohnicích. Zaujalo mě to místo, prý je obklopeno negativní energií. Na rozloze 4200 metrů čtverečních je tam uloženo okolo 4700 lidí, proto těch zmíněných 5000 hrobů. :) Snad se báseň líbila. :)

Úvod děsí. Autorka básně věnuje první sloku náhrobkům v Terezíně? Pět tisíc hrobů? Kde jinde? Brána se zavřela? Klíč je z druhé strany? To je poezie uchopená uvnitř, nemilosrdně protažená sedmi slokami, aby ve finále nalezla klíč ze správné strany.

Je to boj...že?:-)
Lepší, nežli usínat sám!

i mně se líbí, má šťavu

líbí

Zamila: Aha, mně to tam nevadí, ale děkuji moc za upozornění :).

Birtiri: Jakože buď "doufám v dotyk", nebo "toužím po dotyku" ;-) Aneb vazba slovesa s předložkou ;-)

Zamila: Doufáš po dotyku? Nějak nechápu co je na tom tak netradičního, děkuji za komentář :).

Tohle ovšem má něco do sebe, jen by to chtělo i cosi hlubokého navíc, aby to nepálilo jen samým klišé...

Obávám se, že spojení "doufáš po dotyku" neexistuje ;-)

líbí

Příjemně hravá.

Výborně vystižená ta situace a atmosféra.

Nádherně vylíčená smutná rodinná situace. Někdy jsou i dva rodiče málo. Chtělo by to sourozence, kteří by byli vždy na tvé straně, a prarodiče jako zdroj moudrosti a nadhledu. Nikdo není dokonalý, ani rodiče.

Uniká mi smysl řádku: mý dětska pěkný darebáci!

Krásné :)

juu, to je fajn. jsem spíš na básničkovou formu (ač nerýmovanou), tady ty rozházené věty moc nemusím... ale forma je na umělci. obsah skvělý..