taron: nemám tady kamarádky a známí nejsou zrovna bavicich charakterů..jediné co mě odreaguje od reality a dělá šťastnou je právě ten přítel o kterého se bojím že nedokáže čekat :-/

Takže pravděpodobně škola...hm..a jak víš, že tento přítel je to pravé štěstí pro tebe ? Hm...- jak víš, že tě míjí štěstí ? Víš ty chceš možná vyměnit svou kariéru, školu atd. ...za přítomné "teď štěstí"...jenže je potřeba, aby ses cítila šťastná po celý zbytek života...takže pokud je to škola a cítíš jako past, že jsi daleko od domova...tak si začni užívat s kamarádkami a známými a žij.. a využívej chvilky s přítelem o víkendech ...jestli počká, nepočká ? Jste mladí..a takhle - má - li to být láska na celý život, tak ten vztah vydrží i přes toto...mám pocit jenom , že ty to vzdáváš...buď to tam protrpíš, nebo to vezmeš pozitivně...já vím , mě se radí dobře, co ? Hm...promiň, jenom to vidím tak...možná ti můj odstup pomůže v řešení tvého problému...možná ne...:))

taron: to co dělám má smysl pro ostatní, pro moji dobrou vůli a mé svědomí, jež by nemohlo nepomoci v těžkých chvílích..
jinak z toho nemám nic než důsledek odloučení a pasti že které se nedá vymotat ať už jest cest tisíce..

taron: nejspíše těžké období po kterém musí zaručeně přijít lepší..
ale mě nebaví pořád jen čekat..další 4 roky..a pozorovat jak mé štěstí mě úspěšně míjí..a co když ani přítel nepočká? Na co tedy potom čekám a proč se snažím?..

Úplně nerozumím , jak dlouho v té pasti budeš, proč musíš dělat, co nechceš...hm...ale jedno..musíš doufat, že bude líp a že to , co děláš má smysl :)

Mlčenlivý: děkuji, jsem si toho vědoma..
a však jsem příliš bezmocné stvoření a zároveň držím klíč, jež jsem nechtela..nesmím ho zahodit, nelze ho darovat...jest jako vězeňská koule věrně u nohy..bolestný a neměnný..pakliže přece jej upustím, bylo by to bolestnější..alespoň pro mě...
vidíš? V podstatě jsem v pasti..

Mlčenlivý: Jo...souhlasím...píšeš bolavé básně odloučení, už delší dobu...my to vnímáme...jak ti pomoci ?
Tím přece, že ti držíme palce a věříme, že vše zvládneš.. a že ti bude líp :)

"Nikdy není zas tak zle, aby nemohlo býthorší a není horší jako když je zle" (Krkonošské přísloví)

Co poradit?
Co říct?
Když ústa němá
s dechem nestačí?

Jak pomoci?
Jak posílit?
Když bezmoci
se nedá poručit?

Jsem tu
a se mnou jiní
pro tvou potěchu
úsměv na tváři

Zase to budeš ty..tak se vykulíruj...pěkná báseň....z pod rtů jako by rty něčí......líbí :)

Líbí :)

K zamyšlení, pěkná

Celá se mi líbí a je dost dobrá.....

Na pomezí - snad tam by každý měl být,
ne tak jak by směl, ale jak by měl, žít.. a toto se mi líbí nejvíce :))

Taky věřím..v tolik krásných snů :))

ach ta časová omezenost bytí... líbí se mi jako i ostatní tvé básně

Ale, ale...slova se ztrácí a mysl netěší ? Jo..pěkná :)

hmmmm .... zajimava vec

Myslím , že tato je velice povedená. Všichni chceme někam a někomu patřit :)) a zároveň chceme být svobodní..takže jestli se v té klícce cítíme svobodní..tak je to fajn.

Madeline M.: ano, píseň Dopis též vyjadřuje mé pocity, avšak trochu jinak , tedy jsem odňala jen fakt, že :,,trápí mě pět ranních probuzení v týdnu a to pořád není všechno,, :-)

Tady někdo poslouchá Kluse... Báseň se mi líbí, je povedená :-)

jo! mnohem lepší!:-)