Báseň je skvělá, já v ni vidím naději a víru, možná právě pro slovo "sakra", je-li někdo zoufalý, volá všechny svaté - možná i samotného Boha, slovo sakra přece není sprosté, ale nemá se brát nadarmo a v tom je možná jeho " zakázanost". V této básni nadarmo není, je to vyjádření beznaděje vírou v lepší zítřky.

Fénix

Krásná, smutná...někdy se ráno probudíme a víme, že musíme hledat...

ano, silné a moc…
a mám o tebe strach, abys mi nezmizela ve hvězdách

a pořád to bolí...

líbí

ten konec je silný, díky moc

druhá kůže a právě ta nás ochrání...
mám z tvé básně husí kůži, je tak přirozeně pravdivá - a přitom působí tak lehce

Kéż bych ovládala psaní na takové úrovni =)

ach.. ta je příjemná.. a ten závěr.. :)

kmotrov: Ano, ano, ano a já bláhová si říkala že tohle nikdo nepochopí, mnohokrát děkuji

Přijímání. To je to co umíš vystihnout. Pokud TO přijmeme až se jednou otočíme bude za námi duha. Krásné poselství.

tady jsi přesně popsala to, jak to mám a cítím já :)

ani k jednomu z přede mnou, se zcela nepřikláním, ale to by mělo dlouhé povídání, možná někdy při setkání...

Mě se naopak ten konec líbí nejvíc, začátek byl tajemný, koncem jsi vyjádřila, co vyjádřit chtělas? Ze vzdušných zámků v ruinách bydlíme - to je nádhera..., nebo ač krásy prostí, štětím záříme - to jací jsme všichni hlupáci jsi pojala velkoryse a nazvala nás naivními snílky. Díky za to, jaké ohledy bereš na člověka a lidstvo jako takové :-)

První půlka je super, má pevnej rytmus a pěkné rýmy. Pak se Ti to rozpadá rytmicky, druhé půlce schází i větší nápaditost a gramatické rýmy v závěru tomu taky nepřidaly. První půlku beru + myšlenku že ze vzdušných zámků ruinách bydlíme.
Přesto jsem se s tebou tady rád potkal. :-)

taron: popravdě jsem si v první chvíli vůbec nemohla vzpomenout že jsem napsala báseň Led a nebe, děkuji za zamyšlení nad ní :-)

Já v tom vidím nadšení pro protiklady, které nás v životě nenechávají chladnými

krásná, díky.

bez citu, kde se v tobě bere taková síla - sobectví, egoismus, narcismus... - taky si občas kladu otázku, kde tito lidé berou své sebevědomí a kde mají svědomí - to asi někde upadlo a oni si toho ani nevšimli. Co nás nadchne to ho nechává chladným... já bych "ho" nazvala nejen emočním panicem, myslím, že je tento člověk nepolíben ve více směrech

výborná!!!

Vybavil jsem si stromy slepého ramene řeky Moravy, s níž sdílí úroveń hladiny. Je to posledni enkláva Přírody mezi letištěm, čističkou a barumkou..