přidáno 04.01.2018
hodnoceno 5
čteno 1486(17)
posláno 0
Já vím, v básních jsou klišé
vlastně vůbec nejsou
tak proč o nich psát?

No to proto
že když kolem vás
lehounce se cosi zachvěje
když zaševelí křídla
místo černoty je bílá
a v hrudníku zahřeje naděje

Cítíte objetí
a nejste obětí
to začínáte věřit
že nad námi bdí
že vede nás bludištěm osudu
a jednou až se ztratí, uletí
pak bez něj už ani já nebudu

Když dnes se dívám na oblaka
na ty tmavé rýhy mezi mraky
myslím že shlíží skrz ně ti
co dnes jsou nebeskými tuláky
hlídači našeho žití
co předčasně uvízli v síti.
přidáno 10.08.2018 - 15:45
Věříš, či nevěříš... - věčné to téma, subjektivní, někdy zavádějící náhodami a tím, co si člověk poskládá... každopádně víra umí zázraky :-)
krásná báseň..., už je mi blbý ti to pořád psát, máš tam něco podprůměrného?...musím jít hledat
přidáno 26.01.2018 - 16:41
Krásná o tom nedotknutelném mezi zemí a nebem...pohladila.
přidáno 06.01.2018 - 16:34
Na ateistku velmi spirituální poezie. Věříš na duchy? Nebo je to jen symbol?
přidáno 04.01.2018 - 21:05
Moc se mi líbí, děkuju !
přidáno 04.01.2018 - 17:40
Pěkná, taková nenásilná, hezky se čte :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Zase ti andělé : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Lepší je věřit
Předchozí dílo autora : Jsem, mám, jste

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming