Ještě jednou všem dík za komentáře, potěšily

jsem ráda že jsem mohla číst

validace podle Naomi Feilové - úžasná to věc

Čím víc člověk stárne, jakoby prohlížel víc a víc skrz mlhu, nebo jakýsi závoj...(teda pokud chce prohlédnout)
krásná báseň, líbí se mi tam tolik obratů...

všichni už řekli všechno, někdo má strach ze svého osudu a ty se nebojíš mu motat hlavu
ta báseň je prostě parádní

Někdy si říkám, jestli porušit křehkost slov svým komentářem, svými obyčejnými slovy... ale jak jinak říct, že se mi to hodně líbí? :-) velmi hezké, hluboké...

vanovaso: děkuji, mám radost že se ti líbí. Myslím že to mám dobře

vanovaso: děkuji

Orionka: skvěle vyjádřeno, ano teď to tak je, ale chvíli to trvalo :-) děkuji

nic moc: jasně, taky jsem balancovala dosti dlouho, než jsem pochopila, ale je fajn když touha je víc než strach, ten osud si stejně cestu najde

Birtiri: dík

Mlčeti Zlato: mám radost z reakce, je z ní znát že dílko je pochopeno úplně přesně

pilgrim: skvěle, ale trvalo dlouho než jsem si to ujasnila a zpečetila básničkou která mě najednou přepadla :-) děkuji

I mně se moc líbí :-)

Je plná optimismu, takového prima vzdoru, jako když pohodíš hlavou a jdeš :).

Yana: Já mám radši, když touha rdousí strach :) A vybalancovat mezi tím je jako chůze po provaze :)

Yana: rozumím tomu co píšeš, i když já sama jsem tak daleko ještě nedošla... Možná to jednou přijde... přeju ti hodně štěstí.... aby ti vše vydrželo... / Technická: nemá být včetně mne ? /

Vydařená básnička, stručná, jasná a moc pěkná :).

Jako bys nahmátla sebe a tím druhé. Osobní a osobně se dotýkající. Bezva.

Bezva Yano - "zamotám hlavu osudu" je z toho cejtit jakoby nově nabyté sebevědomí, takovou injekci jsem zrovna potřeboval - fandím !