Cynická Mary: Děkuji! Já ji vlastně také první viděla a cítila, pak to šlo teprve do slov.

moonell: Děkuji za zastávku a milý komentář, doufám tedy, že to vracení se nebylo nepříjemné :-)

to je krásné, jako bych to přímo viděla :)

Neumím se toho pořádně chytit, ale ono se to chytá mě. Něco na konci mě nutí vracet se na začátek.

slnečnica: Děkuji ti.

nádherná...

Dandy: človiček: Díky moc.

Moc pěkné..

Souzním s myšlenkou životního procesu.

Psavec: holka.přes.ulici: Moc děkuji vám oběma.

Naprosto nádherné verše!

Moc hezká, líbí se mi.

Koala: Děkuji moc!

Moc pěkný. A ať tě fakt smutky navždycky minou..

Pocitů mnoho vstávaji i ulehaji.
Pozadí jen zlehka měni svou tvár.
Pisek času tomu dává tvář.
Oceán může jen mlčet.
Nebo i řvát.
Kolébat mysl.

Dandy: Děkuji, i za zastavení se a zanechání pár řádků. Okvětní lístky jak slzy smutku, anebo květy co už neuvadnou ani přes slzy?

Moc pěkné,
Zraněný strom poští mýzu
Okvětní lístky jak slzy smutku
Květy by měly srdce rozhořet
ne ochořet

Touha po citu.
Co poupětem je vnitru.
Cit není vitr,let motýla.
Pohled co do prazna nezírá.
Žit stouhou pro lásku.
Neocnout se v říši maňásků.
Neživá to kultúra.
Kde cit zakoupit lze
za bůra.

I kdybych ve světě bůch ví kam zašel.
cestičku k domovu vždycky bych našel.
Jenže ta krajina i lidé se mění.
Láska je soli života.
Však čas se mihotá.
Smutek k životu náleží
Však ocitnout nesmíme se v manéži

Dandy: Je to tak... Děkuji.