Rentgenuji spirálu tvých energií dost nezdvořile, nehledím pod šaty, však lezu ti do duše bez klepání, ale zul jsem se přísahám, že nezneuctím chrám v němž slova stékají po stěnách do zrcadla laguny.

Psavec: Díky.

Určitě ji najdeš.

Sasanka: Jeee, děkuju, to mě těší:-)

Sasanka: Dandy: Mlčeti Zlato: Díky, že jste se tu stavili a zanechali pár slov.

Homér: Díky, chtěla bych říct něco víc, ale nenacházím slova.

Každej to ví, čím hůř se cítíš, tím lepší člověk píše básně, prý. No nic, miluju tu obnaženost duše, věřím ti to. A je to tedy slušná hrůza. Pojď na mou hruď.

Člověk by měl mit rat trochu i sám sebe.
Někdy se energie pro druhé mine učelem..

Píšeš bezva, přidám si tě do své psanecké knihovny.

Pěkná a hlavně miluji fialovou ;)

Dost sebemrskačství
tak leť modrý ptáčku
poznáš nová tajemství
a celý širý svět.

Nedej se...

Slova jsou mnohdy jako datel.
Jak jikra z ktere se vykulí plůdek.
Pak jen schůdem.
Ke stolu ,jak vino sklenku
nasytí.
Tak stránka slůvka zachytí.
Pokut se tak nestane.
Vitr je snad odvane.

Tvá duše v tichu zraje
závěj sněhu v tobě taje
struna se pak rozezní
zas v kráse najdeš souznění.

Až se vyklubou, to bude radosti.

Vůně mraků: Děkuju.

silná, ať žije detox

Psavec: Díky.

Zaujala.

človiček: Té reakci moc nerozumím, ale možná ani ty jsi neporozuměl básni?