Do dýmu šalvěje, pěkné.

Fénix. Ten se má.

gajda: Taková je od dětství moje reakce na trauma. Možná je to jen pud sebezáchovy, většinou se to přelévá z jedné krajnější polohy do opačné, pořád dokola.

Jsi větší optimista než já, víš to?

gajda: Možná… náhodou, takový komentáře mám nejradši. Zajímavá úvaha, kde až v její druhé polovině člověk pochopí, proč je postavená tak jak je a kam tím celým míří. A za to dík. Hlavně za to znovuobjevení. Poušť je krásná právě tím, že nekde skrývá studnu. A temnota obzor v pastelových barvách.

Trochublázen: Bylo, prošlo to a odešlo/odchází. Člověk tomu musí dovolit, aby to proudilo ven a někde se to nezaseklo. Díky, že ses stavil, u této i mých dalších básní.

snad není tak zle

Lpět na spravedlnosti je ošidné. Ježíš chodil Judskem a kam ukázal, tam kvetla nespravedlnost. Taková ta pohanská a hebrejská. Nový člověk, který se zrodil z krvavé krutosti francouzské revoluce a kterou zakalil Nietzsche ve svém náhledu na svět a jeho nelogičnost, ten se vydal za spravedlností a humanitu nenalezl. Naopak vykoupal se v ještě krvavějších lázních. A dnešní generace se třesou před branami apokalypsy strachy, věří v moderní lásku gayů a leseb a v pohodlí bez konce a spravedlnost a svobodu pro všechny, zatímco si píšeme básničky o lásce a nechce se nám číst o zoufalství a temnotě ukryté v hlubinách lidských srdcí. Možná se tvoje duše nerozpouští do ztracena, ale do znouobjevena. Možná je poselství tvé básně uvězněno za neproniknutelným horizontem událostí temnoty lidských srdcí a my jeho hlubinu nikdy plně neprocítíme, můžeme si ji spočítat, ale ne procítit, protože není naše.

A možná bych neměl psát komentáře po třetí sklenici portského.

Co naděláme, všechny krásné obrazy nakonec vyblednou. Ale tahle báseň ne

Nádherně živelná

Ještě že ne! Co bychom tu pak četli?

Námět se mi pořád líbí, ale je dost neučesaná a název mi přijde, že souvisel s něčím,co už v básní není...viz. komentář Taron. Je zvláštní jak to člověk časem vidí trochu jinak :)

Řekla bych dost dobrá i kdybys ji napsala dnes. Jen toho když a jakoby je tam moc, bylo by to lepší ob řádku.

Mám to podobně, akorát bych to nikdy nenapsala tak hezky a mile,na to jsem moc zaujatá.

Musí to bolet. Bolest nám říká, co je opravdu důležité. Rodit jenom tak, jako když si uplivne, jak by to na světě vypadalo? Už takhle je dost přelidněno:)
Pěkná báseň, i když možná zbytečně smutná.

Mlčeti Zlato: To je zajímavá otázka, a už tím, jak je položená, toho hodně vystihuje. Díky.

zaseja: Hanulka: Sasanka: Dandy: Děkuji za reakce, těší mě, že se líbilo.

denisa: Díky za názor, který se ovšem trochu minul s podstatou básně. :)

Nicméně k tomu, co píšeš - bez lásky se nový život může narodit, bohužel. Bez bolesti málokdy.

gajda: Tak tyhle tvé komentáře mi chyběly :))) A nemyslím to ironicky, já se u toho zcela upřímně zasmála, obdivovala tvou představivost a odlehčila tak trochu tu tíhu. Myslím, že jsi to s tím názvem vystihnul. Mně všeobecně názvy většinou nejdou a tenhle byl tak rychle připlácnut k básni, že se nedivím. Ale já trochu záměrně někdy ráda s názvy provokuju a mystifikuju, to zas jo. Ale ten tvůj by asi opravdu byl výstižnější.

Sasanka: Ach! Děkuji, na víc asi nenacházím slova, jen že mě to zahřálo a potěšilo. Větší množství komentářů mi určitě nevadí, naopak. Je to motivující a já se ráda nad tvorbou zamýšlím a třeba i debatuji.