.

... ale tak snadné to opravdu není ...

...

... taková ... zvláštní ...

Člověk tak rád někdy se zasní, do veršů skryje pak touhy své, představou tou mysl se zjasní, osudu vstříc lehce pak jde....

Byla jako jedna z prvních na Literu, sem ji dávám , aby tady nebyla ta pro tátu sama, a tak nějak uzavírám styl své tvorby tady. Budu zas zkoušet něco jiného.( ale nikdy neříkám nikdy, ukáže čas, život se nemůže brát zase moc vážně, aby zbyl čas na žití)

a že mě to s**e..

Všechny rána jsou krutě stejný... Aspoň ty moje...

Jací jsou muži v padesáti? Věnováno všem mužům, v jejichž duších jsem kdy pátrala.

...jenom jednou...

Takova volovina....v praci sem se nudil...

o pravdě nemůže být řeč, stačí jenom žít...

Malinké činy se nemusí hned nazývat velkými jmény...není přeci kam spěchat...;) ono by se to pak mohlo hodně rychle pokazit...utopit na záchranném laně...

No, prostě pláč... Ne však lidský...

Poměrně staré dílko, leč dnes opět aktuální

ze samé lásky k životu...pro ty, kteří neunesli bolest druhých...* aneb pocitová básenka z uplynulých dní...díky všem...;)

sec(b)ese ....