Parodie na knihu Paula Coelha „Veronika se rozhodla zemřít“. Příběh dívky, která se snaží umřít, protože si myslí, že je to snadnější než žít, ale nejde jí to, a medailon několika pacientů luxusního psychiatrického sanatoria, odkud se nikdy nikomu nechtělo utéct, protože v něm vlastně nikdy nebyli skuteční blázni. Až dosud... (Doufám, že jsem se příliš nezpronevěřil/a myšlenkám původního díla, ač v této parodii zcela chybí jeho romantický nádech. Rozhodně není myšlena jako výsměch, knihu Veronika se rozhodla zemřít obdivuji, protože se jí podařilo významně ovlivnit moje názory na normalitu, bláznovství, rodičovskou lásku a Slovinsko. Určitě ji doporučuji k přečtení.)

.. dvakrát měř, jednou řež!

I to se stává...

Aneb, kterak skrze dobrý oumysl do bídy přijít

Její tvář je jako melodie. Slyším ji...pokaždé, když se na ní podívám. Mohu cítit ten zvláštní pocit tam někde uvnitř mne. Ten pocit...

Když máme ten... Mezinárodní den poezie

je to dobré, ale proč to vydávat za haiku, když to není haiku

Pohled na manželství.

podobenství z doby, kdy ještě nebyl internet

Něco veršů pro optiky...

Skoro 20 let starý písňový text z doby, kdy jsme ještě nechovali kočky, ale zato to u nás doma skoro začínalo vypadat, jako bychom chovali myši... :-)) (Text je inspirovaný, kromě naší domácí situace, také jednou písní od reggae skupiny UB40... pokud vás zajímá, kterou, tak se podívejte do mého dnešního deníku ;-) .)

...chvíle, pocit...

Za rýmování se předem omlouvám. Jsem proklatě nemoderní a komerční. Název s ní souvisí jen natolik, že zrovna nebylo po ruce nic lepšího, na co by se dala načmárat. Až se zbavím nohy v sádře, udělám si z toho písničku :-)

..do herbáře