Jelikož bylo explicitně napsáno, že prosíš o maximální kritiku... 3. verš od konce nesedí rytmicky. Che to nějak jinak. 2. verš od konce nedodržuje metrum 4. verše od konce a tak se to s tím tělo na tělo moc nerýmuje. Stejně tak i 5. verš od konce – tam bych přidal něco jako září nám, mi...
Ale všechno to jsou jen detaily. Je to pěkná báseň a rozhodně bych ji být tebou dopiloval. Metrum se odkazuje na valčík, i když to valčík přímo není. Ale i tak báseň k valčíku spěje. Jen největší hnidopich by se pozastavoval nad očima jak borová kůra. Určitě nejsou drsné.
Báseň se mi velmi líbí, je vidět, že to není žádná prvotina. XD

Mé pocity jsou taky smíšené. XD Na jednu stranu je to téma, které je určitě vzhledem k našemu věku odpovídající. Jeho zpracování, no, není zrovna dvakrát brilantní pravda, ale zdá se být autentické.
Rozhodně se do autenticity dostává v průběhu básně. Na začátku a na konci jsou sice rýmové šumy, ty se ale dají lehce odstranit. Možná bych se vážně zamyslel nad těmi rýmovými pasážemi– možná jsi Seiferta použila jen instinktivně, nevím.
Opravdu by bylo dobré si tu báseň přečíst a poupravit. Když jdeš do osobní zpovědi skoro ve volném, nemusíš přece prohazovat slova ("v očích mých"), ne?
Každopádně – vždycky si po sobě ještě jednou přečti a projdi co jsi napsala, nebo dopadneš stejně jako já s tímhle komentářem XD

Ano.

Až budeš myslet na hranici
a koho na ní asi dát,
napiš mně. Já tuze rád
se na ní postavím...

Takové pocity jsou i mě dobře známé. Nijak mi to nepřineslo nic nového, nedal jsi tam nic ze sebe, rozuměj nic navíc. Nic osobního. Žádnou "pointu", kterou by klidně mohl být tvůj pohled na danou situaci. Navíc v jedné chvíli jako by mluvčí mluvil o sobě a v jiné zase k někomu. Dost dobře si nedovedu představit situaci, při které by tato báseň mohla být čtena či přednášena.

Jen by se to dalo možná zkrátit, přesněji zhutnit. Ale není to rozplizlé a lze se s tím spokojit.
Jen bych se přeci jen zamyslel nad některými formulacemi – verš 10. je naprosto nesrozumitelný.
Možná ještě dodělat interpunkci a pravopis s a z.

Jaká? Asi nečekaná. Je to přece pointa. Kdyby byla jasná, tak by to nebylo ono. Nějaká rafinovaně nečekaná. Aby byl čtenář překvapen.

Svou veršovou primitivností to ve mě budí zdání, že jde o pásmo. Verše navazují asociativně až do 12. verše. Dále už je ale asociace opuštěna. Následuje vcelku pevný rytmický mustr, který je jakž takž dodržován.
Pásmo to tedy není. Možná proud myšlenek, jakýsi jejich veršový zápis.
Za sebe bych udělal to, že bych škrtl polovinu básně a vyjádřil své původní myšlenky znovu, když už jsem si je v této básni uspořádal.
Nebo bych si ji aspoň jednou prošel a zamyslel se nad všemi prvoplánovými rýmy, co jsem tam použil.
Jsem rád, že nejsem autor této básně. Čekalo by mě moc práce...

Co se týče přínosu básně: Neříkáš nic nového a neznámého, ba ani zajímavého. Neříkáš to ani nově, jinak či zajímavě.

A kde je pointa? Na tu jsem se těšil celou báseň.

Je to milé a úsměvné, neforemné, rytmicky rozplizlé, což kazí rozvernost básně.

Dobře, ale to už víme. Něco nového by nebylo?

Možná je to na mě příliš zakutaný, ale kdo přijde?

Utopila se v ní.