Vzbouřenci

Mazec.Dost otevřená, aby mě nadchla a nechala i prostor fantazii.

jayjay: Ano, i takové případy se dějí, a dokonce to zpočátku může vypadat, jako selanka a souputník si může představovat něco zcela jiného... než se pak stane.

Eliška Vobrubová: No někdo bere lidi na procházku, aby je zabil... >:-[

gabkin: Když s dovolením použiji tvého obratu, že poesie je braní na vycházku, tak přece právě to potvrzuje tu potřebu čtenáře rozumět textu i požadavek směřující k autorovi, totiž, aby jeho dílo bylo srozumitelné. Jestliže vezmu někoho na procházku a chci mu ukázat svoje místa, kam chodím, když je mi smutno, nebo veselo nebo jakkoli jinak, tak mu přece na cestu nezavážu oči. Naopak. Chci mu ukázat a přiblížit, čím je pro MNE to místo zajímavé, a tím mu umožním všimnout si toho, čeho by si možná sám nevšiml. A až potom, nebo lépe - teprve tehdy, se může se může spustit proud návštěvníkovy (čtenářovy) fantazie.

Ani já nevím (tedy po tvém vysvětlení, že ona, ta, o které je ta báseň, už vím), kdo přijde. Kdybys neoodpvěděl na otázku v kometáři, tak z textu se nedovím, kdo přijde a mohu si představit kohokoli a současně nikoho, protože všechno je nic a nic je všechno...

tvojegps: Ano, přesně tak.

gabkin: Drahousku, jayjayuv komentar je opak '....co tim chtel basnik rici?'. My basnikovi do hlavy nevidime, ani nechceme, proto by mel dokazat v basni sdelit co sdelait chce. Ne pak dodatecne odpovidat v diskusi:-D

ano, konstrukce, to je dobře řečeno, to jsi vystih, díky

Tak tady asi prvně co jsem na psancích jsem si to užil.
- dílko samo je zajímavá konstrukce kouzelných obratů
- komentář puera je přesně to, co by mělo být v komentáři
- komentář jayjay je názorná ukázka onoho ....autor chtěl básní říci.....
To skutečně musíme rozumět všemu, kdo co napíše, to opravdu si nárokujete právo vidět do hlavy každému, cítit jeho pocity a vidět jeho očima? Vždyť poezie je braní na vycházku...a umožnění vidět stejné věci, ale ne chtít je . Někoho vycházka do polí unudí, někdo si všimne nezaoraného klásku, někdo je okouzlen lesklostí otočené zeminy, někomu to vybaví vyleštěný plát oracího listu , někoho to postaví až do kovárny, kde vidí tento list kout (to pro ty složité konstrukce).
- Já jsem jen spokojen s neotřelým zážitkem. Je tojako být za japonskou stěnou, vidět stíny, slyšet zvuky z textu a nechat pracovat svoji fantazii..... podle mne to, co je poezii vlastní.

ona, tedy o té, o které je báseň ;)

Možná je to na mě příliš zakutaný, ale kdo přijde?

díky za názor :)

Pěkně ač složitě napsáno. Normální člověk z lidu ale jaksi nepochopí o čem to má vlastně být. Báseň, nechce-li se tvářit tajuplně a inteligentně, by měla být srozumitelná v každém slově. Obrátit každé slovíčko třikrát v hlavě, než si najde svou správnou polohu, zabarvení a důraz. Třeba z druhé sloky je cítit jak se v člověku vyvalí na povrch elementární a přirozený hněv, když tiší bolest. I ta červená ukrytá v krvi na rukou je přirozeným pudilem vzteku. Kdybych měl červeně natřený pokoj, už když bych ho otevřel, rozbušilo by se mi srdce. To dělá červená.