Co k tomu říct... Jen přemýšlím, jak by to pokračovalo, smutek, usmiřování, nebo už nikdy nic? Nejspíš. Blízké je mi na tom to, že je to vcelku reálně popsaná reálná situace.

Velmi silný příběh...ani nemám, co bych vytknul, dokonalé...Bohužel se opravdu musí někdy stát to nejhorší, aby si lidé uvědomili pravdu...

Bohužel toto znám z trochu jiného pohledu, Láska ono kamarádství nikdy nepřekonala a já se vracel sám a láskou pro mě ono kamarádství, které se v lásku nevím, jestli změní...Ale lidská povaha tomupříběhu odpovídá, to ano.

To máš pravdu, lidé by se měli více dívat na to, co je uvnitř, ale jak, když většina takových se nepodívá do očí natož aby si spolu promluvili a poznali se...

Zajímavé, já bych tomu i věřil, místy jsem si tam představoval sebe...:-)

Každá doba má něco, v něčem dobrého jinde je to špatně

No, ten konec tomu dává hodně, bez něho by to celé působilo úplně jinak, mám rád šťastné konce:-)

Lidé, které si vysníme bohužel ve skutečnosti takoví jen málokdy jsou...měli by navždy zůstat jen snem...Neskutečným, ale krásným.