Láska opravdu žije věčně...

Já taky. Tvé milé verše mi tu chyběli. Moc hezky napsané.

Láska, vánku pohlazení
i z chudáků jsou vyvolení
když políbí je něžně na tvář
temnotu protne slunce zář

Lachtanice též si chce hrát,
svádí tě, ví, jak to máš rád.
Mořem vaším bouře zmítá,
Svatý Petr: "Kéž už svítá..." :-)))

Když nic, tak nic:-D

Vidím v tom kus pravdy...

:-)

Svatá pravda. Ani ten největší nepřítel nedokáže ublížit tolik jako ti, které milujem...

I smrt je součástí života, tak nač je strach, když je jisté, že jednou přijde..

Některým bohužel nedochází, jak je rodina důležitá. A některé věci lidem prostě nedochází, pokud vůbec...

Hezky řečeno:-)

První část se mi líbí moc pro svou originalitu, druhá už není tak dobrá a hlavně mě tam vadí ty chyby v podobě chybějících háčků a čárek a písmenek. To bych opravila...

Smutné a přece pravdivé...

Ale na konci všech těch cílů, které si ve svém životě vytyčíme, čeká odpočinek, příjemná odměna a hrdost ze sebe samého a vzpomníky. Právě na to, co člověka stálo v životě nějaký úsilí, se vzpomíná nejraději...
A nikdo není antitalent na všechno, každý v sobě má nějaký ten skrytý talent, jen ho v sobě zkusit objevit. Vezmu-li to z hlediska biologie, tak člověk využívá jen zlomek svého mozku a s genetikou je to to samé - v jeho fenotypu se taky neprojeví vše, čím byl jeho genotyp obdařen. Takže to chce jediné, hledat, zkoušet a nepodceňovat se;-)))
Ale samozřejmě je dobré, že si vše příliš moc nebereš k srdci, i když mi zcela nesedí tvůj nihilismus. Je dobré umět i prohrávat, ne však ani nezkoušet hrát, o spoustu věcí se pak můžeš připravit; navíc, loudání se a nicnedělání je stereotypní a ničím tě neobohacuje...
Tolik vše k mému názoru, radši končím, než z toho vznikne slohová práce:o)

Jen nedovolí jít dál, i když je marné věřit dál... Jsme rozděleni časem i prostorem... Na lásku znám jediný lék, jen mít to štěstí a potkat ho - někoho jiného! V to já věřím, ale nezapřu v sobě tu víru, o které tu píšu. Láska neumírá, jen se utiší, ale zanechá stopy, které nikdy nezmizí... A je jedno, jestli byla opětovaná nebo ne... A já doufám, že jednou to štěstí mít konečně budu.

Dvě těla jak dva srostlé stvoly
rozetneš snadno - těžko spojíš.

Moc krásné...

Love brings wings, so we can fly...
Love never die, so we can't fall..
I hope...

MOc pěkné

Nááádherná písnička, laskavá, u srdce pohladí. Krásně vykreslená atmosféra

Kdyby každý, kdo kuřákem je, byl psancem jako jsme my tady, počítačové sítě po celém světě by kolabovaly... A přitom psaní nezabíjí... :-(