Vladan: Dík za odpověď. Víš ta věc s tím, co nutí člověka k milosrdenství se podle mě nevztahuje nijak na to, v co věří. Milosrdný byl koneckonců i ten samaritán z Ježíšova podobenství, milosrdný je i člověk nevěřící. Nedá mu to, má v sobě zakomponované dobro. Svědomí. No a dobrý křesťan, špatný křesťan, Muslim, nebe peklo ráj, příjde mi, že mnohé náboženské (a rozhodně ne jen křesťanské) představy jsou příliš nereálné a jednoduché, ba nepravdivé (tak jako víra v draky - ačkoliv je to jediný termín, který v Bibli hovoří o dinosaurech, anžto pojem tehdy neexistoval). Víra - a na to jsem tě chtěl přivést - je tedy doufání, nebo vědění? Proč bych třeba já - pochybovač - měl jen tak mírnix týrnix bez důkazů věřit dejme tomu v predestinaci, nebo peklo, nebo anděly apod.

Obsahově zajímavé, ale rytmicky to dost ujíždí, nebo to člověčí - tak nějak jsi potlačil lidství na úkor rýmu na řečí.

Popravdě, vím, že Guli něco napsal, ale napřed jsem se rozhodl přečíst si tvoji věc.

Nuže tedy, rozlišil jsi tady tři druhy víry a tu náboženskou jsi podmínil existencí nesmrtelné duše. Víra v posmrtný život a víra v nesmrtelnou duši. Podle mě jsi tuhle víru mohl klidně taky nazvat ,,doufáním". A řekl bych, že tvoje další úvaha by měla být spíš na téma: Co je to ta nesmrtelná duše.

Zadruhé jsem dostal pocit, že pojem víra a náboženství pro tebe jedno jsou.....hlavně v té pasáži ve které říkáš, že křesťanská víra ukládá věřícímu pomáhat chudým, atd. Troufám si říci, že to co mu ukládá tuhle charitu není víra v boha a duši a posmrtný život, ale je to buď jedna z těch věr druhé kategorie (třeba komunismus, socialismus) nebo to zkrátka není žádná víra, ale něco jiného (tradice, etika, společenská norma, pud sebezáchovy, instinkt).

Nejsem ani teolog ani sociolog, ale řekl bych, že pojem víra je daleko složitější a hlavně nejednoznačný, než jak tvrdíš. Třeba víra v Boha a víra v draky potom totéž, co víra ve futuristickou vizi Gena Roddenburyho. Kdybych já psal podobnou úvahu, asi bych navrhoval zrušit termín víra a definitivně ho nahradit pojmem doufání. Ona ta víra se tváří, že je něco víc, protože si nepřipouští pochybnosti, ale snadno se změní v doufání a v kategorii náboženství je to ještě patrnější, protože nikdo nevěří bez pochybností. A možná bych došel až tak daleko, že bych řekl, že víra v Boha (nebo bohy) neexistuje. Že je jen doufání, že snad měli předkové pravdu a ten Bůh teda je.

Do říše splněných snů? Hezky povedané.

No to zase pozor, já náhodou mám sociální cítění. (Che Guevara mi byl vždycky sympatický) A taky cítím, že kapitalismus se ve své podstatě už od dob kolonialismu nezměnil: pořád jsou mu lhostejní lidi, kteří na to tak zvaně nemají. Obyčejní lidé. A jelikož se mezi obyčejné lidi chtě nechtě musím počítat, tak mi to vadí. Jenže v tomhle ohledu jsem zároveň evolucionista a na to, že silnější přemůže slabšího má kapitalismus odpověď už od dob Charlese Darwina. Protože se to zdá být přirozenější.

Nejsem ani zastánce kapitalismu ani socialismu. Jsem humanista. Ani jeden z těch dvou systémů není humanitní. Oba jsou misantropické. V prvním případě je to pohrdání obyčejností a ve druhém zase pohrdání neobyčejností. Společnost by měla být humanistická. Ti neobyčejní by měli mít soucit s těmi obyčejnými a ti obyčejní mít uznání k těm neobyčejným.

Ale v době terorismu, válek o ropu, rasismu a náboženské netolerance se společnost humanistickou sotva stane.

Hezky se s tebou debatuje.

Jsem unešen. Ono pravda člověk si ta tvá díla musí přečíst víc krát, aby pronikl dovnitř a došel jakémusi vnitřnímu prozření, aby našel myšlenku. Ale jakmile ji najde dojde mu s jakou nehoráznou ladností volíš slova, která ji obklopují a zvýrazňují. Koho by napadlo psát o upouštějící přehradě. Takže ti zase složím poklonu. Jak jinak. Zbožňuju tenhle styl psaní, protože je FANTOMOVÝ, zastřený, ale složitě konstruovaný a jasný a zřetelný...zajímavé.

Tuhle mi do pokoje lítala vosa. ,,Ubožačka." říkal jsem si v duchu a nechal ji tak. Dycky zaletěla za jeden obraz co mám u psacího stolu a tam si bzučela a pak vyletěla oknem. Málem jsem ji dal jméno, jenže pak mi to došlo. Vybrala si můj prostor, aby si tu za obrazem postavila hnízdo. Chtě nechtě, musel jsem jí v tom zabránit. Nezabil jsem ji. Ale donutil jsem ji, aby si hledala jiné místo. A potom, kdo tu koho zradil, že? ...... ale bylo to symbolické. Symbolika je pro básníka důležitá. Jeho svět je plný symbolů.

Byl to vskutku moudrý člověk.

Ale ten výsměch a arogance spojená s mocí je hold věc která by potkala i tebe, kdybys tu moc měl ne? Třeba ze mně by byl úžasný diktátor. Nesnesu odpor a výsměch. Všichni by se mnou museli souhlasit. Neříkej, že bysis i ty neomlouval své politické prohřešky jako úlitbu velké míry zodpovědnosti, kterou bys měl? Já se v socialismu narodil, ale vyrostl jsem v té přemíře demokracie. Nemusel jsem na vojnu, dostal jsem se na výšku,...netrpím v koncentráku a mám kosmopolitní a tolerantní názory. Nepotřebuju být nespokojený jen proto, že kvůli krizi a zlodějům v parlamentu musím mít hlouběji do kapsy než dřív. Člověk si za svoje pohodlí pořád ještě zodpovídá sám. Ne nějaký politický systém. Jsem generace, která se nespoléhá na stát, že ji vydělá na důchody, že ji pustí k moři, že ji sežene práci, nebo že ji bude ve válečném konfliktu hájit armádou. Tak naivní zase nejsem. A nic od politiků neočekávám, tak nemám ani důvod si na ně stěžovat. Tím spíš v umění.

No, satyru fakt nemusím. Stěžovat si na poměry podle mě nemá s uměním nic společného. Protože dokonalého systému se sotva kdo dožije a vždycky, pokud chce nějaká společnost sobodu, bude hudrovat, že jí má někdo víc než druzí. A navíc to nikdy není nic nového. Korupce, podvody, velezrady, udavačství atd. to tu bylo dycky a ještě nějakou dobu to tu bude. Člověk si nemá co stěžovat na systém, který si zvolil. Protože to si pak Jindro stěžuješ na to, že je tady svoboda a demokracie. (Kde má každý právo krást jak nejlíp umí.)

Jojo, má to atmosféru. Erotiku puero může.

Teda až na to pracné štěstí-zcestí, to bylo celkem stravitelné. U tebe jsme si zvykli číst erotická a eroticky podbarvená díla. Bezvěrná noc je zajímavý termín, ale ta básnička ho vlastně nijak neosvětluje. Člověk si pak musí říkat: dobře jde tam o věrnost nebo o víru? O věrnost k čemu a o víru v co?

To jedno TO je tam nějak navíc.

Jak? Normálně. já jsem taky melancholik s depresemi a píšu o lásce apod.

Rezavá plechovka je schopná.

Pěkná, taky depková. Depky jsou na bolavé rány tou nejlepší solí.

Dobrý.

Letos jsem v Praze na výstavě viděl úžasný obraz Jakuba Schickanedera. Byla na něm mrtvá dívka. Ležela celá bledá na posteli a komůrku ozařovala toliko svíce na stolku vedle postele. Silný obraz. Tohle mi to připomnělo.

líbí

Až se zas jednou Amálka vrátí na psance, třeba si přečte, že dostala od puera pochvalu za básničku, kterou si přečetl až s pěti letým zpožděním.

Je opravdovým uměním.

Ten poslední řádek je sice rytmicky moc dlouhý, ale celkově mám z téhle básně dobrý dojem. Jo. Dobrý dojem.

Je to krásné. Opravdová poezie. Žádná složitá tvarová nabubřelost, žádná monstrgesta, je to free a má to atmosféru. Cestovní, neplánovanou, improvizovanou. Je to umění, mám rád tenhle typ umění.

Tedy nic co bych dokázal ocenit, protože mám radši jiné žánry, ale dočetl jsem to až do konce, nechal na sebe působit a zamyslel jsem se nad tím. Je to napsáno velmi dospěle. To je dobře. Básnířka je nadějná. Zdá se, že máš talent.