neuzmutelný....:-D ....to je teda výraz.

Mně se líbí ten nápad s časem Nespaní. To je origoš.

Tebe bych chtěl někdy potkat. Zjistit jestli takhle i běžně konverzuješ s lidem mravů prostých. To by byla docela sranda. Potkat se s básníkem tvého kalibru.

enjoy without resistance

Z předposledního slova ti vypadlo N. Fajne. Napadlo mě: řekne se vzduchoprázdno, co to je? Vlastně nic, vakuum, nula.....a ono to zabere celý řádek. Takže ta cesta byla docela dlouhá.

I tohle ve mně budí rozpaky. Jako bys ve svých básních shrnoval všechny ultrabásnické obraty do veršů. Ale je mi to tak cizí a ....já nevím, hluboké až moc.

Tak jo, na to svívích už tě upozornila Lusy, tak po třech dnech tě upozorní Puero. Ta chyba je tam furt a je hrozná.

Máš v té básni opravdu hezké obraty - třeba to jak se údolí vytančí ze zimy - rozkošné. Ale celé téhle sloce...

úprkem z domova se stává Tvá zrada
ve smyslech citu získáváš nevědomost
daří se Ti ničit naši intimitu

nerozumím. Či přesněji rozumím, ale rozumíš ji ty sám? První věta nedává smysl, ať ji čtu jak chcu. Že by se stával domov zradou? Jak? Copak to jde? A co si má obyčejný člověk jako já počít s dalším řádkem? Buď je to tak inteligentní a rafinované, že ani já tomu nerozumím, nebo je to nesmysl, který sis po sobě ani nepřečetl. Nebo chceš, aby to vypadalo přechytřele, ale to je pro jinak srozumitelnou báseň spíš na škodu. Básně by měly mít od začátku až do konce stejný charakter.

No taky z těch čárek jsem dost vedle. Teček tam moc není, jedna věta se oddělí od jiné ,,někdy" čárkou jindy vůbec.... na to aby to bylo jedno souvětí (Začínáš velkým a končíš tečkou) je tam tych čárek jaksi málo. Čili po gramaticko stylistické stránce jsi bohužel průměrný psanec. Nad obsahovou pouvažuju, až někdy rozlousknu tu tajuplnou sloku kde se domov stává zradou. Nelíbí se mi to.

Roztomilé

Jak křehké a láskyplné. Ani hnidopich jako já nemá odvahu ti do umění kecat ty bláboly o rafinovanosti verše, o strojenosti slovenského rýmu.....zbytečně, už by to nebylo tak cítit slunečnicemi. Líbí se mi na tvých básních potenciál jakým je směruješ přesně tam kam chceš, nebo tomu komu chceš. A dovedu si představit, že se pokaždé dočkáš toho výsledku jaký doufáš, že vzbudíš.

nemusíš být pochopen.....to se dokážeš tak povznést? Nebo to plyne z čirého nezájmu?

Jakto, že to čtu až teď?!!! Je úžasná.

Dobrá rýmovánka. A s lechtivou grácií tobě vlastní.

Valčík není těžký....je jen na tři doby.

Přemýšlím nad tím, co tady vlastně vyjadřuješ. A nutno je mi (jako obvykle u tvých děl) trochu vnořit dovnitř. Snad okamžik? Okamžik zlomu? Okamžik konce nekonečna.

Jednou jsem napsal něco obdobného. O tom jak okouzlení vyprchává, bledne a ztrácí se a člověk jakoby neměl chuť jej osvěžit a znovu přimět k životu a prostě ho nechá vyvanout.

Mimochodem jsem si uvědomil jednu věc: moje fantazie při pospisu kouřící ženy vyčaruje obvykle tentýž stereotyp: Ester Kočičková v dlouhém přiléhavém županu s boa kolem krku a to cigáro má zastrčené v dlouhé špičce. Protože jiný typ mi přijde dost málo přitažlivý.

Hezky vymalováno.

No, je to básnička o počasí. Šíleně hodně básniček začíná popisem počasí - to aby se navodila atmosféra - když začnu takhle básničku já a uvědomím si to, okamžitě se praštím do čela a hledám nějakou okliku. Někdy to bez počasí nejde.

Tuhle kachničku máme doma. Zklamala mě. Při koupání jsem ji použil. Jenže má vespod díru a tou do ní teče voda, takže plave chvíli a pak se nahne a jde ke dnu.

Jako vyznání je to prvotřídní.

(Nemáš tam dole jedno ť navíc?)

...no. Anebo rovnou takové ty dojicí přístroje, co se krávám připevňují na vemena. :-D to by mohlo použít i šest chlapů najednou. A nestačili by se divit.

Tak ať koupí pořádné mušle.

Zvláštní....ta pokora mi tam nějak neštimuje. Je v tom spíš vzdor - nesdílet ten úděl.

Někdy si říkám, že píšeš přesně naopak, jak se ti líbí psát. Že raději čteš uhlazené věci, ale píšeš jako když vraždíš slovy. Pozor! To je poklona! Napsat větu jako ty a bodnout do živého je umění. A nakonec se ta silná slova spečou v báseň a člověk pochopí, jak jsou bolavé. Ty píšeš bolavě. Jako by se touha musela drát na svět ostnatým drátem. To se mi líbí.